Nelítostné Neurotrable

4. října 2016 v 10:39 | Baryn |  deník
Původně jsem měla v plánu být tady na blogu velmi aktivní v neděli večer. Chtěla jsem všem odpovědět vesele na komentáře, nastavit design a pokračovat v nějakém tvoření, ať už by mělo jít o cokoliv. Problém však byl, že jsem si v neděli dopoledne jela do Budějc vyzvednout ten pravý mobil, pozdravit se s rodiči, vrátit auto, dokončit oslavování z minulého víkendu a v nějaký lidský čas, tzn. do sedmi, osmi večer se vrátit domů. Jakýsi kretén se však rozhodl plány mi zhatit.

Minulé téma týdne zde rozjelo zajímavou diskuzi na téma "sebevraždy" a zda je to "sobecké a srabácké". Nechtěla jsem na to téma nic psát, řešila jsem to už několikrát, a navíc bych ve výslekdu nepsala ani nic nového, neboť ano, souhlasím s tím, že je to sobecké a srabácké, ale ano, v některých situacích chápu ty pohnutky ... Taky jsem narazila na několik diskuzí - a vlastně ne jen na blogu a ne jen letos - které řešily, že člověk, když už se chce zabít, by měl mít aspoň tu slušnost a udělat to v klídku tiše doma, podříznout se, otrávit, cokoliv, a neobtěžovat veřejnost tím, že by skočil z mostu, pod vlak, vyvolal nějakou bouračku a podobně. A s tím taky souhlasím. Jenže doteď jsem souhlasila jen jako pohodlný občan, kterého se to nikdy nedotklo. Teď souhlasím jako nasraný cestující vlaku, kterého jeden připitomělý skokan zdržel o tři hodiny! Možná je to trochu drsné, že nemám úctu k tomu mrtvému, ale ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že náš vlak je úplně nacpaný tak, že lidi musí stát v uličkách, že mnozí z nich potřebujou chytit poslední navazující spoje, mají doma malé děti samotné, mají důležité schůzky, a ti všichni tam zoufale telefonovali, nadávali a bědovali, došlo mi, že takové pako, které skočí pod vlak si opravdu lítost nezaslouží. A ano, je to ten nejsobečtější počin, jaký jsem kdy zažila. Takže pokud budete mít to nutkání ukončit svůj život, neskákejte pod vlaky. Ti cestující si to nezaslouží. Bylo to peklo.

Domů jsem tedy dorazila se značným zpožděním, kdy už jsem neměla chuť na nic moc a blog nechala prostě jen ležet ladem.
Včerejšek, pondělí, jsem si představovala jako svůj druhý pokus o aktivní den, jenomže měl tu nevýhodu, že byl zároveň mým prvním školním dnem. A nejenže samotné slovo "škola" jako by ze mě magicky vysávalo energii, ale přes prázdniny jsem úplně odvykla brzkému vstávání. S faktem, že v pondělí začínám v devět, jsem se smiřovala dlouho. A ještě dýl s vědomím, že na střední mi z nějakého záhadného důvodu nedělalo problém vstávat po páté a nahrnout se do školy ne jen na nultou, ale i na mínus první hodinu. Tohle nadšení je pryč. A tak jsem se po osmé začala šourat na Neurobiologii, kterou jsme - z nějakého záhadného důvodu - měli na strojní fakultě ČVUTu (přírodověda UK má totiž hrozně mááálo učeben). Samotná hodina nijak zvlášť záživná nebyla. Opakovaly se typy nervových soustav, což je téma, ze kterého jsem maturovala, a něco málo z historie neurobiologie, což by mohlo být možná i zajímavé, kdyby přednášející nebyl uspávač hadů. Nakonec jsem si z neuro odnesla jednu úvahu: Jestliže NS je založena na přenosu elektrických signálů, může v Bradavicích, kde elektřina z principu nefunguje, vůbec někdo myslet? Mám dojem, že tento fakt vysvětluje mnohé ...

Dneska ráno jsem vynechala Genetiku, neboť na vstávání v šest se budu muset připravovat delší dobu. Zároveň šlo jen o další úvodní hodinu, kde by se podle všeho měla opět opakovat střední, a když ne, jako člověk, který absolvoval cytogenetiku i cytogenetiku člověka, a dokonce molekulární biologii, si nemyslím, že bych si nemohla dovolit na jedné hodině genetiky chybět. Ovšem teď v poledne na Biochemii půjdu. Ne že bych ji tak milovala. Naopak, je to extrémně nesrozumitelný předmět. Takový, který se člověk těžko učí sám bez přednášek, ale zmatený vyučující mu ty přednášky nijak neulehčuje. To budou zoufalé dvě hodiny.

No a pokud jste si všimli - což doufám, že ano - nakonec jsem se rozhodla design Rising Flames přeci jen nastavit. Nějaký přehled bonusek a tak podobně, pokud by to někoho zajímalo, je ZDE.

Teď se jdu připravit na školu a večer - když mě ta biochemie nevycucne - se snad už zase budu věnovat nějakým "meziblogovým interakcím". Aneb konečně k vám taky zajdu, no ano.

May your steps be relentless ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 4. října 2016 v 12:51 | Reagovat

To znám.... :-(

2 Mirenia Mirenia | Web | 4. října 2016 v 14:47 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Nemám, co k tomu jiného dodat. Přesně jsi to vystihla...
Jinak ten design vypadá super :-)

3 Eliss Eliss | Web | 5. října 2016 v 16:11 | Reagovat

Moc mě mrzí tvůj zážitek s cestování... A máš zajímavý obor studia, ať se ti ve škole daří

4 Ortie Ortie | Web | 5. října 2016 v 21:43 | Reagovat

Souhlasím s tebou v tom, že když už chce někdo život opustit, měl by to udělat co nejméně sobecky. Neskákat pod vlak ani nevytvářet nebezpečné situace, při kterých můžou přijít o život i ostatní.

Brzke vstávání je zlo a ja ho naprosto nesnáším. Nejraději bych se uložila k zimnimu spanku. :D

5 Emo Emo | E-mail | Web | 5. října 2016 v 22:26 | Reagovat

Naprosto souhlasím, je to výstižně napsané :-)

6 Zdebra Zdebra | Web | 5. října 2016 v 22:29 | Reagovat

Mně se to stalo zatím jen jednou, že měl vlak zpoždění kvůli nějakýmu sebevrahovi, naštěstí to zrovna nebyl náš vlak, pod který skočil, ale už byl uklizenej, jen to náš vlak zpomalilo. Ale jinak to byla zajímavá cesta. Naštěstí mi to nijak neohrozilo plány.
Brzké vstávání a ještě za tmy je proti přírodě. Jenže kdyby to aspoň lidi chápali a nedělali ze sebe a z ostatních stroje... :-D

7 stuprum stuprum | Web | 6. října 2016 v 2:37 | Reagovat

Kdo nechce, hledá výmluvy, kdo chce, hledá cesty! :D

8 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 6. října 2016 v 8:38 | Reagovat

Sebevražda je hodně citlivá záležitost. Je těžké soudit, v životě člověka vždycky může přijít zkrat a my do nikoho nevidíme. Ale sama za sebe po jisté zkušenosti můžu říct, že lepší je se životem bojovat, než jej vzdát.

9 Daisy Daisy | Web | 6. října 2016 v 11:08 | Reagovat

Na obor, na kterém jsi, moc chtěla kamarádka :(.. Věnuje se tomj snad od narození, je genius a stejně jí to bylo o 3 body k hovnu.. Máš štěstí, že tam jsi :).
Každopádně nesdílím stejný názor na sebevraždy jako ty. Je to sobecké. Moje kamarádka také ukončila život skokem pod vlak. Její rodiče to zjistilk tak, že nepřišla domů a po vesnici, kde bydlí, se rychle roznesll, že mladá holčina skočila pod vlak. Šli se podívat... Bohužel kamarádka byla nemocná. V tu chvíli má každej zatmění. Kord někdk psychicky labilní. Trauma z toho pak má nejen rodina a přátelé, ale i řidič (Nebe pod Berlínem - tam je to popsané skvěle) a popřípadě cestující. Avšak nikdy nemůžeš vědět, co se těm lidem honj hlavou. Než sobecké mi to přijde moc smutné.. :(

10 cloverdee cloverdee | Web | 6. října 2016 v 22:16 | Reagovat

Úvaha o (ne)myšlení v Bradavicích mě velmi pobavila :D

A o těch vlacích... Asi před týdnem jsem pronesla něco podobného jako Ty. Ostatně - i o "černé" Hermioně.

11 Elis Elis | Web | 7. října 2016 v 15:42 | Reagovat

Tak tohle neznám, prožila jsem už hodně složitých a na první pohled beznadějných situací, ale člověk musí být bojovník a  nikdy by mne nenapadlo sáhnout si na život, za jeho ztrátu na světě nic nestojí, všechno se dá vyřešit a přežít :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama