Září 2016

Dizajno nóvo: yo flame on

30. září 2016 v 2:09 | Baryn |  grafika
Měla jsem náladu napsat retardovaný nadpis, tak jsem si to užila ... Potřebovala jsem ventilovat, co ve mě zanechala povídka "My Immortal", kterou určitě už hodně z vás zná, jen já se k ní dostala o sto let později, neboť FFky už dlouho nečtu. A byť je to psaný angličtinou natolik kreténskou, musím uznat, že výraz "rehellity" pro realitu se mi vskutku zalíbil. Nemluvě o tom, že LOOPIN jako přezdívka pro Lupina mě ohromila snad ještě víc než Lupič, Křupin nebo Lumpin. Na druhou stranu doteď netuším, kdo je Sodomize, a jen tiše doufám, že to nemá být jeden z paskvilů Vážného, tedy Siriuse. A před Voldemprtem smekám, byť je mi jasné, že to byl překlep ... celá ta povídka mi přijde jako jeden velký překlep.

No dobrá, ale toto nemá být recenze na příběhy gothické hrdinky Eboby (či Enoby, Ebony, Eroby, Egogy nebo jak se momentálně jmenuje), tohle má být oznámení, že pracuji na novém designu ... Ne že ho nadobro měním. Mám totiž problém. Nový "Rising Flames" design mi zatím nepřijde dokonalý ... a co je ještě horší, já ani nevím, jak ho k dokonalosti přivést. Myslím, že s Bloodstonem jsem si nasadila laťku vysoko. Tím neříkám, že tvořím nejlepší designy na světě, jen říkám, že Bloodstone přesně vystihuje to, co bych na svém blogu chtěla mít, a Flames to bude těžko překonávat.


Toto je má prozatimní verze. Jsem nadšená z barev, lebek i lávy, ale seskládané dohromady mi to zkrátka nepřijde nejlépe. Posoudit můžete sami. Potřebuju tip na zlepšení, ale poníky a duhu neberu, nezabírají.

Tím pádem v nejbližší době asi ke grafické změně nedojde, a tak vám s politováním oznamuji, že tato rudá vám tu oči drásati bude ještě nějakou drobnou chvíli. Dokud se nedostanu do grafické euforie. Mezitím pracuji na jedné malbě - už taky pár týdnů - a na jednom příběhu, řekněme povídce, která by se tu taky snad mohla objevit. 3.10. mi také začne škola, takže vás konečně začnu zasypávat moudry z neurobiologie, mykologie, imunologie, morfologie a jiných sprostých slov ... Věřím, že se těšíte skoro víc než já.

A vážně vás nechci zahlcovat přehnanou dávkou metalu, ale .. dneska vyšlo nové cédéčko Epici, tak sem prostě tu recenzi na něj někdy vhodím. Zatím z toho mám ten pocit, že poníci a duha fakt nezabírají.
A další velice pozitivní zpráva: 11.11. vydá nové cédéčko i Sirenia, takže někdy v té době to tu bude opět zarecenzované.


Nový přírůstek do sbírky: STEVER - Idiot Savant

28. září 2016 v 15:00 | Baryn |  Metal
Zase další hudební článek. No jo. A ani nejedu podle abecedy, jak jsem slibovala ... vydrželo mi to dvě písmenka! Ale tentokrát přicházím i se snad pochopitelným důvodem, a to sice, že ... *další zmínka o narozeninách* jsem si chtěla k jednadvacetinám udělat radost a objednala si z Kanady cédéčko úžasné a nezaměnitelné Karen Stever. Přišlo týden před narozkama, a od té doby jsem v pokušení o novém úlovku napsat něco na blog. Ale doteď jsem si říkala. "Ne, máš tam tu svou sérii, jedeš hezky od D do Z ... nebo spíš W, neboť pravděpdoobně skončíme u Within Temptation", jenomže představa, že bych musela s tímhle skvostem čekat na eSko, byla tak mučivá, že sérii poruším a napíšu to hned.


Že STEVER je zatraceně dobrý projekt, jsem pochopila už po poslechu jedné jediné písničky na YouTube, a to ještě té, kterou nyní považuji za tu spíše méně zajímavou a méně propracovanou, když to porovnám se zbytkem alba ...

Vy, co už jste nějaký takovýhle článek o mé sbírce četli, asi správně předpokládáte, že i toto album je svým způsobem temné a tajemné, čímž mě uchvátilo, ALE! když píšu "svým způsobem", myslím to vážně a hodlám na to klást důraz ... Pro ty, co znají novější tvorbu Nightwish, bych asi atmosféru nejlépe přirovnala k písničce "Scaretale" a vlastně všeobecně bych to nazvala dokonalejší, zajímavější, děsivější, napínavější a smutnější verzí "Imaginaera". Co se atmosféry týče. Hudebně Stever úplně symfonický metal není ... ani nevím, jak ten žánr nazvat ... Panoptikum metal? Dark circus hard rock? Crazy mind darkwave? Jo, něco mezi tím vším.
Je to zvláštní, neboť námět alba je vlastně hrozně optimistický ... návrat k dětství, k tomu, jak jsme se nebáli objevovat, zkoušet a jít si za svými sny. Údajně. Musím říct, že texty jsou tak plné metafor, odkazů na různé básníky, filosofy, spisovatele a hudebníky, ale i třeba pohádky, že si nejsem úplně jistá tím, co mají doopravdy znamenat. Budu ale věřit výkladu Karen na oficiálních stránkách.

Karen taky na stránkách slibovala, že cédéčko přijde podepsané ... ovšem že ho budu mít i s milým inspirativním vzkazem - jak na samotném cédéčku tak na přiložené "vizitce" - to jsem nečekala. Neskutečně mě potěšilo, když jsem rozevřela obal a našla tohle ...


Ukázky vám sem dneska hodím dvě, protože jsem se nemohla rozhodnout, kterou z těch dvou písniček bych s vámi chtěla sdílet víc. No vlastně kterou z těch všech písniček z alba bych s vámi chtěla sdílet víc ... Momentálně jediná, která mi není zas tak moc blízká je paradoxně ústřední "Idiot Savant", která je na můj vkus až moc překombinovaná. Zbytek alba ale přesně vystihuje, co si představuji pod pojmem "dokonalost". Jo a taky pod pojmem "panoptikum".

Virtuoso - momentálně má nejoblíbenější ... a ne jen díky zakomponované (a špatně vyslovované, ale co už) němčině ...
Bohužel oficálního videoklipu se tahle písnička nedočkala, a tak vám sem opět přihodím svojí rychlotvorbu. A ne, nechci se jí chlubit, chci jen nějak rychle posdílet tu hudbu.


Druhá má nejoblíbenější, a první, kterou jsem si neuvěřitelně zamilovala, je Green, o něco méně metalová a více cirkusová než Virtuoso, ale stejně geniální. A ta už se díkybohu oficiálního klipu dočkala. Dokonce dvou verzí.


Idiot Savant vlastně není jen hudební album. Je to velký projekt, přičemž album je pouze vedlejším výplodem ... podstatná (postatná pro ten projekt!) je kniha, kterou Karen momentálně sepisuje a která .... doufám ... by mi mohla i vysvětlit mnohé písničky, neboť já se v těch textech vážně ztrácím. Jak hudebně je celé album dokonalé, tak texty asi bez té knížky nerozlouskám, což mu trochu ubírá z mé pomyslné hodnotící stupnice. Každopdáně kniha zatím nevyšla, ale jsem na ni zvědavá a pokud nebude stát celé mé jmění, asi do ní taky zainvestuju.

Moje cédéčková sbírka: Eluveitie - Slania

27. září 2016 v 15:00 | Baryn |  Metal
E:

Eluveitie
(Švýcarsko)
album Slania, vydané 2008, žánr Folk metal

Výsledek obrázku pro eluveitie slania

Eluveitie nebyli na rozdíl od Dharmy z minulého článku láska na první poslech. Vracela jsem se k nim asi čtyřikrát, než jsem objevila písničky, které by se mi dostaly pod kůži. A ani když jsem si pořídila jejich CD, ani když jsem je dvakrát viděla naživo, nepovažuji se za jejich obzvlášť velkého fanouška a novou tvorbu už nesleduji vůbec. A poté, co odešla Anna Murphy, nemám už žádný důvod pokoušet se k Eluveitie vracet. Jaksi jsem se zasekla na prvních dvou albech: Spirit a Slania. A to mi stačí.

Jakmile jsem se rozhodla pořídit si nějaké album od Eluveitie, rozhodnutí padlo vcelku rychle právě na Slaniu. Původně proto, že ty známé pecky, které jsem si nakonec oblíbila, jako je "Slania's Song" a "Inis Mona", byly právě z tohoto alba. Postupem času jsem objevila na albu takové zajímavosti jako "Elembivos" a "Primordial Breath". První zmiňovanou sem dám i jako ukázku, protože mi "Elembivos" určitým zvráceným způsobem přijde jako demonstrace toho nejlepšího temného, a přesto jednoduchého a zajímavého folk metalu s tajemnou atmosférou. A jak víte z článku o Dharmě, na tajemnou atmosféru já zkrátka letím. Dneska už do folk metalu tak hr nejsem, ale stále přemýšlím, že bych si pořídila ještě album Spirit, jejich první a podle mého současného názoru nejlepší.

Případně bych mohla jít do nějaké Arkony, ať tu mám něco od A. :D


The life, the strength, the harvest, gratefulness
In four moons the antlered one will go to rest
The light ...

Nevšední oslava s Lojzou

26. září 2016 v 16:43 | Baryn |  deník
Wow, opravdu si vážím toho, že i přes mou víkendovou nepřítomnost a neaktivitu si tento blog udržel nějaké čtenáře. Vážím si vašich návštěv a komentářů a doufám, že vás to tu bude stále bavit. :)

Jak už jsem psala, tenhle víkend jsem strávila v Budějcích slavením narozenin. I když jsem tu zmiňovala, jak jsem si hrozně užila své narozeniny strávené hraním Guild Wars, je pravda, že i na tuhle lidskou oslavu jsem se pořádně těšila. Od doby, kdy jsme si v rodině zakázali zpívat "Hodně štěstí zdraví", rozhodli se jezdit na zříceniny a celkově třeba za historií a kulturou do muzeí, divadel, galerií a na koncerty, a od té doby, co jsme se taky vrhli na nějaké lepší dorty, mám naše oslavy vážně hodně ráda. Pravda je, že nejvíc mi zatím utkvěly narozeniny před dvěma lety, protože to jsme vyrazily s mamkou na masáž, a to bylo prostě něco báječného. Letos mám však zážitek, který by to mohl trumfnout.

Cesta byla utrpení. Vlak bez kupé, kočka zoufalá - chudák po poslední návštěvě u veterináře nesnáší přepravku a už jen dostat ji dovnitř byl boj. Narváno a všude to smrdělo takovým tím pálícím se kovem ... nebo gumou ... nevím, k čemu přesně to přirovnat a čím to je způsobené, ale možná to znáte třeba z metra.

Oslava sama o sobě byla moc příjemná. Dort tentokrát připravovala sama mamka, ale vzhledem k tomu, jak dopadl úžasně, bych řekla, že je jasné, kdo z nás dvou je v týmu ten šikovnější. :D Není sice nijak tématický ... ale zato velmi elegantní a decentní ... a v příjemných odstínech hnědé. Líbí se mi moc. Ještě ho mám plnou lednici. :D




Jako dárek jsem tentokrát dostala od rodičů košíček naplněný květinami ... jak normálními karafiáty, tak speciální odrůdou, na které rostou peníze. To je má oblíbená, takže se trefili dokonale. :D Zároveň byl v košíčku položený můj vysněný mobil. Z jedné strany rozebraný (ale to jsem ani nefotila), model trošku starší - tak 10 let - ale zato velice pěkně designově provedený, neboť má decentně malý displej a není neprakticky dotykový ...


Dobrá, to je samozřejmě vtípek. Mám slíbený perfektní nový mobil, akorát nestihl dorazit včas na oslavu, takže mi mamka jako předzvěst zabalila tohle staré cosi.

Od přítele jsem dostala Flammu Omegu.

Výsledek obrázku pro kázání ohně

Kázání Ohně je zajímavá kniha ... nečetla jsem ji, ale zajímavá je, a to sice tím, jak jsme se k ní dostali. Tak tedy Prometheus ... Vtipné je, že tu mám vlastně už asi měsíc rozepsaný článek, kde srovnávám písničku Prometheus od Rhapsody s písničkou Universal Death Squad od Epici. Po sepsání tohohle příběhu už ho asi ale nikdy ani nezveřejním, neboť to podstatné shrnu zde.
Prometheus je veledílo ... takřka první veledílo "hledačského" metalu, tedy metalu, který si klade za cíl hledat smysl života, vyšší princip, boha v číslech, tajné kódy ve vesmíru, splynutí s první Evou a bůh ví co všechno ... Je to divný metal s divnými texty, ale Prometheus je mnohem vyšší liga než většina takových písní, které by se do tohoto žánru daly zařadit. S textem, který snad sepsal generátor náhodných slov nebo vznikl, když si autoři přitáhli učebnice fyziky, biologie, chemie, astronomie, latiny a mytologie a zapisovali, do jakého pojmu v rejstříku zrovna zabořili poslepu prst, Prometheus boří hranice dosud nepoznaného. V refrénu se pak opakuje "Alpha ignis - signum astralis - flamma omega - multiversalis", což se stalo nakrátko - ale významně - hymnou naší skupinky na dračí doupě. Asi tak pět minut nám to vydrželo ... ale vliv "alphy ignis a flammy omegy" sahá mnohem dál, neboť v jednom z našich světů na DrD se objevila tajná organizace mágů Flamma Omega, jejímž členem se stala právě má postava. A tato organizace stála proti druhé tajné černokněžnické organizaci Alpha Ignis.
Nedokážete si ani představit, jak nás nadchla kniha, která na obalu má omegu v plamenech a zpracovává příběh lidí, kteří jsou rozděleni na Alphy a Omegy a nějakým způsobem jsou na sobě závislí ... Och jak já miluji symbolické dárky!
A nejlepší je vědomí, že to je pouze "první část dárku" nebo spíš malá ochutnávka toho, co mě čeká ... a jelikož vyvozuji, že tématem je tedy dračák, jsem natěšená jako nikdy.

Po předání dárků jsme se chvíli bavili zkoumáním nacucané hmoty, ve které byly zapíchané karafiáty v tom košíu, aby neuschnuly. Musím říct, že je to na omak opravdu hrozně zvláštní. A pak přišel čas na výlet. A protože hrady na Malši už máme prošlé všechny a žádné akce, zajímavá představení ani výstavy se v okolí nekonaly, rozhodli jsme se zabodnout prst do atlasu ... každý jednou a kdo vybere nejzajímavější místo, tam pojedeme. No, z počátku to nevypadalo, že by se nám plán dařilo uskutečnit ... asi nejzajímavější bylo mnou vybrané Lipno, ale co tam ... Ale nakonec si taťka vzpomněl, že u Lipna je Vítkův hrádek, na kterém jsme byli naposled před více než deseti lety, a už jsme si ho ani nepamatovali ... Tak jsme vyrazili tam.
Čičinka samozřejmě zůstala doma, aspoň si od nás oddychla a pořádně se rozvalila ... všude.




Mám šíleně ráda atmosféru starých zřícenin ... když jsou téměř ztracené v lese, člověk se k nim musí probojovat, a pak tam jen tak sedí u těch studenejch kamenů odříznutý od zbytku světa. Bohužel moc takových zřícenin není. Snad jediné, které nabídly přesně tuto atmosféru, byli Louzek a Sokolčí. Velmi staré a velmi rozpadlé hrady, nicméně o to působivější. Pořešín bylo také krásné místo, i když už se tam otevíralo taky nějaké muzeum a rozjížděla se rekonstrukce, a tvrz Tichá byla zrovna tak příjemná, nicméně až moc blízko statkům a odhalená blízké vesnici. Velešín je pak sice sám jako takový velmi dobře skrytý v krásném prosvětleném lese a pod nánosy hlíny vedle skal, nicméně jeho jméno je natolik známé a místo natolik příjemné, že je umění nenarazit tam na nějakou školku. Všechny ostatní hrady už jsou komerční děvky, na které chtějí vstupné a ještě se je opovažují hyzdit rádobystředověkými nápisy a kýčovitě stylizovanými tavernami. A vůbec nejhorší jsou trpaslíci! Tedy myslím ty mikulášovské malé postavičky zapíchané v zahradách. U hradů. To jako fakt? No dobrá, dobrá ... Na Vítkově hrádku naštěstí trpaslíci nebyli, ale ve chvíli, kdy nás přivítal zvuk dechovek, kastelán v oblečku, který by kdejaký honorabilis mohl vytáhnout na promoci, a všechny stěny ověšené vlajkami (a nejen hradními a historickými, ale i EU, britská, německá a podobně), měla jsem trochu obavy, kam jsme to vlastně vlezli.

Vítkův hrádek by měl být údajně nejvýše položený hrad v Čechách. Protože nám většinu cesty vypomáhalo auto, nijak jsme to na vlastní kůži nepocítili, ale z vršku věže byl ten výhled ohromující.


Pod námi na nádvoříčku se už chlapi pořádně rozšoupli. Kastelán se tam mírně přiopilý pohupoval do rytmu, a díky bohu, z dechovek se staly takové ty trampské písničky, které sice taky nemusím, ale aspoň se to dalo poslouchat. Rodiče si slezli dolů na kafe, a my se ještě chvíli kochali výhledem - přičemž jsme z informačních cedulí zjistili, že vedle Boubínu je kopec, který se jmenuje Bobík. Miloučké.

Hudební duo Pavel u kytary a nějakej jinej přiopilej týpek za bubnem byli na hranici vtipnosti a trapnosti, ale posedět u občerstvení a chvíli si je poslechnout žádné utrpení nebylo.
A pak přišel on! Z plakátu, který visel nad improvizovaným pódiem, jsem vyčetla, že se jmenuje Lojza. Starej nenápadnej týpek, který by se popravdě ztratil mezi bezdomovci, ale s příjemným vyzpívaným hlasem a elektrickou kytarou. Jaksi pozvedl celé to hudební snažení na zámku na opravdový umělecký - no dejme tomu - zážitek. Nebo alespoň vtipný hudební zážitek, který netrhal uši. A hlavně byl vtipný, nejen výběrem písniček, ale ani průpovídky zcestné neměl. Apak ... ignorujte hity jako "Rozptylová loučka přilákala broučka ...", to prostě nejde.

Jo, domů jsme se vraceli trošku unavení a plní dojmů. Vítkův hrádek je příjemné místo. Byla to naprosto úžasná oslava ... a těším se tedy na druhé kolo dárků. :D

Dort jako hrad

24. září 2016 v 18:00 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
Tento článek je přednastavený. Sice si tady přednastavuji články docela často,a le u tohohle na to musím upozornit, neboť celý víkend jsem pryč, a tak do pondělka na nic moc neodpovím - za což se omlouvám. Jak jsem psala v jednom z předchozích článků, slavím teď své narozeniny s rodinou, a to sice mimo Prahu, v rodných Českých Budějovicích.

Abych trochu navodila narozeninovou atmosféru (protože je mi jasné, že tím pekelným článekem, ve kterém jsem narozeniny zmiňovala prvně, se mi to moc nepovedlo) a abych pokračovala ve zdejší dortové sérii, přidám sem fotky dalšího našeho výtvoru. Tím našeho myslím opět "sebe a mamku" = super dortařský tým. Jak jsem psala, nejsme profíci, ale baví nás to a vcelku se zdokonalujeme.

Tenhle dort byl pro tatina. Otce, kdo tomu nerozuměl. A to konkrétně z dubna 2016.
Protože společné chvíle trávíme především různými výlety na staré zříceniny a oba dva nás baví historie, rozhodly jsme se s mamkou pro dort inspirovaný Landštejnem.





Moje cédéčková sbírka: Dharma - Dharmageddon

22. září 2016 v 18:00 | Baryn |  Metal
Když jsem přidala článek o obalech metalových/rockových alb, které mě nejvíce zaujaly, někdo se mě zeptal, jestli všechna ta alba mám a znám. No ano, většinu vážně znám, ale že bych většinu měla, to se říct nedá. Vlastně z celého přehledu mám tak tři-čtyři kousky? Asi.
Nakonec mě to však inspirovalo k zahájení nové článkové série, ve které vám představím svou kompletní sbírku. Nebo se o to budu snažit do doby, než to mého každého nemetalového čtenáře odradí.
Nebudu vás těmito články zamořovat denně, spíš to tu bude občas tak pro zpestření. A zatím jsem se úplně nerozhodla, jestli to budu přidávat stylem "co článek, to skupina a vše, co od ní mám" nebo "co článek, to album". Nějaké preference?

Budu to brát podle abecedy podle interpreta. Začala bych tedy od A, ale interpreta na A ve své sbírce nemám. To samé platí pro B a C, takže se vrhneme na D ... a je mi ctí, že vám mohu představit zrovna Dharmu:


Dharma na Made of Metal 2015

Také chci upozornit, že ta má sbírka zas tak moc rozsáhlá není. Je pro mě sice příjemnější mít vše ve fyzické podobě ... , ani knížky na počítači moc nečtu, takhle jsem vlastně přelouskala jen Alianci od Rothové a Organickou chemii od McMurryho :D ale abych si cédéčko koupila nebo si ho třeba přála k narozeninám/Vánocům, musím k němu mít nějaký vztah a být přesvědčená o tom, že za to stojí. Proto nemám rozhodně komplet diskografii každé skupiny, kterou poslouchám.


Rising Flames aneb normální narozeniny

21. září 2016 v 12:46 | Baryn |  deník
Včera jsem měla narozeniny. První, kdo mi popřál by Google. :D Na FB mi nepopřál nikdo, což oceňuji, neboť já stejně nikdy nevím, jestli na každé přání odpovídat "děkuji" zvlášť a nebo to shrnout do jednoho děkovného příspěvku. Konečně tedy zafungovala taktika "nikomu nepřát a doufat, že se mi to vrátí" a už je to tu, mohu sklízet vysněné ovoce, dilema je pryč. No pokud mi někdo přeci jen popřál někdy ve večerních či nočních hodinách, nemám o tom přehled, neboť jsem asi od nějakých osmi pořádně slavila ... Totiž procházela prastarou rozbitou asurskou simulací, kde se mě pokoušel zabít retro destroyer of bananas, přihlížela zrodu nového geniálního záporáka s mašličkou jménem Taimi, objevovala smysl ley-line glidingu, sbírala uvolněnou magiju, opět nenáviděla jade construty, skámošila se s Lazarem, předstírala, že vůůůbec nejsem nekromant, a umírala v lávě ... a to vše v úžasné nové epizodě Rising Flames v GW2, která - halellujah - vyšla na mé narozeniny. Takže o program jsem měla postaráno.

Normální, lidskou oslavu budu mít o víkendu, takže s nějakým chlubením se s dárky, fotkama dortu a případně z nějakého výletu, pokud nám bude přát počasí, budu muset vydržet na pondělí. Pokud by to někoho zajímalo, je mi 21 a chystám se začít svůj druhý ročník na vysoké škole. Ale všechnu narozeninovou nostalgii si šetřím na plnohodnotný narozeninový článek, který vás tedy čeká někdy příští týden, teď vás spíš tak trochu chci navnadit a psychicky připravit na to, co vás tu čeká nového...


Oheň, krev, kalich slz, pot a utrpení .. a lebky ... soo metal.

Když se můj nekromant stal reaperem, oslavně jsem mu stvořila design Reaper's Shroud - ten zelený, co tu byl kdysi. Když pak vyšla zóna Bloodstone Fen, vznikl jí inspirovaný design, který tu vidíte nyní ... to červené. Mám ho ráda, a proto ho nebudu měnit hned, ale postupem času - na přelomu září/října - velice pravděpdoobně přijdu s novým designem inspirovaným právě novou ohnivou zónou. Musím to udělat už jen proto, že mě opravdu nadchla, ale čím vším mě nadchla vám sem asi rozepisovat nebudu, leda by se tu našlo dost GW fandů (ehm hráčů), kteří by to se mnou mohli sdílet ... Ale protože takové lidi jsem zde zatím neobjevila, vás, normální smrtelníky s tím zatěžovat nebudu. :D Jen tedy chci, abyste počítali s menší změnou do budoucna a příliš se nelekli.

PS: Mám palec trpaslíka ... s perfektní manikúrou, jej!


Kresba: Amy Lee

19. září 2016 v 15:01 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
Dobré ráno,
právě jsem vstala ... ne že bych se právě vzbudila, to ne, ale asi na půl hoďky mi výlez z postele zablokovala kočka. No nepřimazlete se k tomu, když vám to vleze přímo na polštář a začne vrnět.
I tak, vstávám relativně pozdě, neboť chodím relativně pozdě spát. Bude to hrozný šok, až mi opětzačne škola. Popravdě je veliké štěstí, že v ní vůbec můžu pokračovat, ale o tom až někdy jindy, teď k výtvoru ...

Ona sice moc Amy podobná není, ale je jí rozhodně inspirovaná ... :D Moje modelka je tedy útlejší, divnonohá osoba s rukou mrzáčka bez zajímavých rysů .. a ano, musím zapracovat na těch proporcích, asi ten obrázek půjdu ještě předělat, když na něj tak koukám.



Amy jako takovou jsem si vybrala, neboť byla mou první cestou k metalu, a velmi příjemnou a zajímavou cestou ... navíc je to krásná žena, a tak jsem si říkala, že se mi to aspoň bude dobře kreslit ... Ne že by to z toho mého výtvoru šlo poznat. :D
Na mou omluvu, obrázek vznikal pozdě v noci, když jsem chtěla vydržet vzhůru na zahájení olympiády a nevěděla, čím lepším než keslením se zabavit.
No, vydržela jsem, ale musím říct, že to nestálo za to. Aspoň ten obrázek z toho mám, jinak mi celé zahájení přišlo jen jako ekologické divadýlko. A to ani ne nijak zvlášť zajímavě zpracované. Nevím, proč já čekala nějaký karneval a opravdu cokoliv živého ..

Dort pro mesmera

18. září 2016 v 17:00 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
Vzhledem k tomu, že jsem nakonec na tomto blogu aktivnější, než jsem čekala, ho tímto slavnostně už definitivně otevírám pro veřejnost :D a slibuji, že budu také přidávat trochu lidštější články, které si může počíst i normální člověk, ne jen zatrvzelý kočkofil a nebo hustej metloš ...

Dort pro mesmera není bohužel žádná úchvatná metafora, kterou bych se povznesla nad smysl bytí, nýbrž vás zde vskutku čeká pár fotek dortu. Pár ne úplně kvalitních fotek dortu, který rozhodně nevzešel z profesionálních rukou ... takže je to pochopitelně naprosto uchvacující pohled, přímo mesmerizing.

Asi se sluší, abych popsala trochu mesmera, abych vám vysvětlila, oč jde a proč tak vůbec stylizuji dorty.
Někteří z vás (ti, kteří nemají potřebu vést sociální život :D ) možná i slyšeli o hře Guild Wars, a tím pádem i o jejím druhém díle, který se velmi originálně jmenuje Guild Wars 2.
Pro mě se stala tahle hra ... no, asi tím, čím mi byl blog před pěti lety. Úžasné kreativní prostředí, kde si můžu jet svůj příběh (tedy až na to, že v GW je nalajnovanej, ale ... je můj!), dělat blbiny, trollit lidi, ale také s těmi, kteří se nechovají jako naprostí retardi, kooperovat a přidat se, ano, jak již název naznačuje, do guildy. Potkani jsou nejlepší! Můžu mít super přezdívku a speciální tajnou identitu, pod kterou si každý představuje úchylného chlupatého pedofila ... no zkrátka jako blog, akorát je to celé v američtině.
K mesmerovi! Mesmer je jedno ... dejme tomu povolání ... něco jako magič, který vyvolává iluze a motýlky. Řekla bych, že je to nejtěžší povolání v té hře. Na první pohled je na rozhraní trapnosti a geniality. Jeho barva je slaďoučce růžová (ale jistí zastánci tvrdí, že fialová), většina jeho útoků je neefektivní, ale zato, když s tím člověk opravdu umí hrát, si dokáže přizpůsobit čas a prostor k obrazu svému. Žehnejme mesmerům za portály.

Výsledek obrázku pro mesmer gw 2

Výsledek obrázku pro mesmer symbol gw 2

Hrát je je velmi nevděčné a člověk opravdu musí být trpělivý, aby se s tím naučil ... No, a na tom právě závisí druhý pohled. V mém podání je mesmer čistě tragickou trapnou záležitostí, který je ještě ke všemu nevyléčitelný, neboť skupinový healer léčí místo něj jeho iluze. :D A většinou to chyba healera není. Můj přítel (ano, mám přítele, musím to zdůraznit, neboť je to jakýsi internetový trend, a ne jenom intrenetový) hraje za mesmera skvěle. Byla to jeho první postava a první, kterou dotáhl na elitku ... Což jsou pro vás nepodstatná fakta, pojďme na ten dort ... A ano, byl pro přítele (víte, přestalo se mi líbit slovo "přítel", stejně je takové zavádějící, říkejme mu Lord Marthen) k narozeninám.

Tvořila jsem ho s mamkou. Už před pár lety jsme se rozhodly, že by bylo fajn, kdyby naše dorty byly nějakým způsobem tématické a zkrátka zajímavější než jen kulaté nic se svíčkama ... A kupovat je nám přijde trapné a nekreativní. Na druhou stranu nejsme vyučené cukrářky a vyloženě zázraky nečiníme, byť se bezpochyby zlepšujeme a poslední naše výtvory se mně osobně líbí moc ...





Hrozně mě mrzí jen to, že já hlava děravá jsem si tehdy na oslavu zapomněla vzít foťák, takže tohle je focené na mamky mobil za docela špatného světla (protože jsem dort dokončily někdy před půlnocí), a tak je zde dost věcí zkresleno ... třeba barvy ... Například ta modrá je vlastně tmavě fialová, všechno to bylo lesklejší a na volných kouscích hnědého podkladu byly elegantně rozstříknuté spršky stříbrných třpytek ... ale asi všichni znáte to tvrzení, že naživo je vše lepší ...
Lord Marthen měl radost :D a to je hlavní ...

A kdyby vás udivovaly ty hodiny ... inu, to je jiný příběh ... příběh o chronomancerovi.

Sefírka 12-14 měsíců

17. září 2016 v 20:22 | Baryn |  Chmelík