Salazar que rasgam a pele

1. června 2017 v 23:20 | Baryn |  deník
Mám po pár prvních zkouškách, haleluja. Neříkám, že jsou úspěšně splněné, jenom jsem je napsala a teď zachmuřeně čekám na výsledky. Ale abych se nepřechmuřila (Je to vůbec slovo? Líbí se mi to, budu to považovat za právoplatné slovo.), zašla jsem se dneska do kina podívat na pátý díl Pirátů z Karibiku.

Nebudu vám lhát, Piráti, nebo aspoň jejich původní trilogie, jsou mou srdeční záležitostí. Čtyřka tedy byla taky srdeční, ale spíš příhoda, než láska na celý život. Abych pravdu řekla, čtyřku jsem úspěšně z hlavy vytěsnila. Jsem jí takřka nepoznamenaná, neboť si z ní vážně nepamatuju nic víc než ten hrozný pocit zklamání, který ve mně zanechala. Ale nic jiného bych o ní nebyla schopná říct, neboť, jak jsem řekla, zápletku, postavy, zkrátka cokoliv, už jsem radši zapomněla. Definitivně. Pětka je však jiná. Nemůžu říct, jak moc je jiná, protože se mi to těžko srovnává s něčím, co si nepamatuju, minimálně se však liší v tom, že mi za zapamatování stojí. Takže pokud váháte, jestli na ni do kina zajít, jděte. Potřebuju to s někým probrat. :P A až se z kina vrátíte, případně pokud si libujete ve spoilerech, můžete zabrousit i do celého článku, kde čeká... no, ani ne tak recenze, spíš mé frustrované bědování nad tím, co mohlo být lepší. A to se, Horste, vyplatí.

Mimochodem, ten můj rozbor si asi moc neužijete, pokud nejste zarytí pirátologové nebo milovníci podrobných rozborů.

Výsledek obrázku pro dead man tells no tales
 

Kdo volí Babiše, není Čech!

10. května 2017 v 23:24 | Baryn |  deník
Před nějakou dobou vznikl pošetilý nápad vytáhnout zase jednou znuděné Čechy na Václavák a pokusit se o Sametovou revoluci vol.2 s nějakou tisícovkou (s trochou štěstí) bláznů, kteří ještě neztratili víru v demokracii.
V hospodách už se totiž začalo zase intenzivněji brblat, a tak bylo na čase toto brblání proměnit v hlas lidu. Znělo to téměř jako vtípek, další ubohý pokus. Však na poslední demonstraci přišlo kolik... 100 lidí? To se moc nepodařilo. Ale minimálně na Facebooku tentokrát všeříkající heslo "Proč? Proto!" zaujalo asi 11 tisíc lidí. Samozřejmě to jsou jen facebooková čísla, žádná realita. Má očekávání byla, že na Václavák přijdu a jelikož nikde nikdo nebude, budu předstírat, že si nutně potřebuji nafotit ve středu večer sochu Václava. Protože proto.

Well... Evidentně jsme nás podcenila.

Fotka je má, pořízená asi půl hodiny (nebo tři čtvrtě) po zahájení. Zaplnila se půlka Václaváku a podle nejstřízlivějších odhadů se dostavilo zhruba 10 tisíc lidí, podle těch odvážnějších však i dvojnásobek. Vůbec nešlo o ubohý pokuse nebo vtípek. Národ se konečně začíná zase spojovat a myslí to vážně. Zatím asi ne smrtelně vážně, ale jelikož Babiš údajně napsal cosi v tom smyslu, že "ho můžeme i zabít, ale rezignovat nehodlá", jinou možnost nám tím asi nedává. :P

Bylo to poklidné. Atmosféra tam panovala téměř festivalová, zkrátka uvolněná. Hodně lidí se také přišlo určitě jen podívat, kolik nadšenců to přiláká, někteří však rovnou přitáhli transparenty, kostýmy a trenky na tyčích. Vyloženě festival. Tenhle však nesl jasné poselství: Chceme sesadit Zemana a ukončit vládu Babiše a jeho hnutí Ano.

Většina z vás asi moc politiku neřeší a vhled do ní nemá. A většina z vás asi má taky takový ten názor typu "Vy byste si nenahrabali, kdybyste byli u koryta?" Drtivá většina podnikatelů by asi podváděla, kdyby k tomu měla tu možnost a odvahu. Je přirozené chtít pro sebe víc. Je ale rozdíl mezi tím, když si pro sebe krade támhle nějaký manažer v Mekáči a když krade ministr financí. Navíc je tu rozdíl mezi tím si prostě jen nakrást a tím krást znovu a znovu pomocí zastrašování, ničení konkurence, likvidace zaměstnání stovek lidí a znemožnění svobodného podnikání v celé republice. Andrej Babiš se vetřel do politického spektra bez jakéhokoliv plánu a bez programu, přesto však získal od lidí ohromnou podporu jen proto, že masy oblblo heslo "bude líp". Ano, Babišovi určitě po volbách bylo mnohem líp. A vám? Bylo vám líp, když zaváděl EET nebo když nechal povraždit půlku zvířat firmě, kterou odkoupil, aby si na jejích pozemcích mohl pěstovat řepku?
Co však zvedlo teď většinu lidí ze židle, byly odposlechy, které prosákly ven. Babiš celou dobu zarputile tvrdil, že on je ten nezkorumpovaný a hodný, který si nikdy nepodplatí média. Najednou tu máme hned několik nahrávek, které dokazují, že silně manipuluje s MF Dnes. A možná bych byla i ochotná mu věřit, že je v tomhle nevinný, kdyby hned nezačal: "Nic o tom nevím, ale na toho novináře jsem podal žalobu". :D Vážně? A proč, když vám nic neudělal, Babiši? Jak se to říká o té potrefené huse...? Mladá Fronta ovšem reagovala naprosto stejně hloupě: "O ničem nevíme, ale toho novináře jsme vyhodili." Děkuji za tyto dva důkazy, že nahrávky jsou pravé.

Upřímně, kdyby hrad nepatřil Zemanovi, řeknu, že Babiš je to nejhorší, co se ve vládě usadilo od pádu komunismu. A že se tam vystřídaly všeljaké špíny. Zeman však tohle mé tvrzení o Babišovi krásně vyvrací. Nejenže si z té země dělá děvku podobně nechutným způsobem jako Babiš, ale navíc čím dýl na tom hradě trůní, tím víc ve vládě opět zakořeňuje komunismus. A to chcete? Chcete komunismus zpátky? Protože za komunistů bylo všechno, že ano? Byly tu skvělé příležitosti a naprostá svoboda pohybu, myšlení, dokonce oblékání... Kdo by to nepoznal, tohle byl sakrasmus toho nejtěžšího kalibru. Každý, kdo tvrdí, že za komunismu bylo líp, by se měl vážně zamyslet nad definicí slova "líp". Bylo snazší získat průměrnou dělnickou práci a udržet si ji, to ano. Tím nechci schazovat dělníky, ale je prostě fakt, že takové práce bylo hodně, ba co víc, komunisti ji protlačovali a zaměstnali na pozici dělníka každého, protože si vymýšleli nesmyslné plány, jen aby se mohli rozrůstající dělnické třídě zavděčit. Jako vědci nebo doktoři jste si téměř neškrtli. Na vysokou školu jen s prověrkou a konexemi, ale pak jste stejně makali za plat dělníka a ještě na vás koukali jako na póvl. Dělníci se měli tehdy vážně dobře. Měli placené místo, na kterém prakticky nemuseli makat, neboť jejich práce byla uměle vytvořená. Každý cikán tehdy "makal". Dneska, když se po vás chce, abyste pracovali DOOPRAVDY, už to ale u některých tak dobře nejde. Je jasné, že tyhle změklé mozky, které za komunismu jen lenošily, budou chtít lenošit dál a přát si komunismus zpátky. Chcete být na úrovni změklých mozků a dělničit v izolované zemi bez svobody projevu a s prezidentem opilcem.

A opět, samozřejmě, věčný argument: "A copak vy se taky občas nenapijete?" Slovo občas tady hraje velkou roli. Všechny Zemanovy projevy na mě působí tak, že náš prezident je v lihu permanentně. Ale i kdyby... Nevadilo by mi, že si támhle nějaký dědula z vesničky na Vysočině dopřává každý den ke snídani, obědu i večeři poctivou dávku Becherovky. Prezident si tohle dovolit nemůže. Ne, když ani nedokáže předstírat, že je střízlivý, chová se jako prase, mluví sprostě a poslední dobou si hraje na Babišova advokáta. Jako by si to sám neposral dostatečně, ještě se spřáhne se mistrem Řepkou.

No dobrá, to jsou tedy ve zkratce některé důvody, proč přišlo tolik lidí na Václavák (ale i jiná náměstí v různých městech ČR). Samozeřjmě, podle některých zatrvzelých Babišových příznivců jsme všichni byli jen komparzisti, které si organizátoři najali. No jistě, jsem komparzista, jen mi tedy ještě nikdo nezaplatil. Čekám na svou koblihu.
A pak se vyrojili další Babišovci, kteří po vzoru svého mistra začali s úhybnými otázkami typu "Mých chyb si nevšímejte, ale kdo to proboha všcehno platil?" Ne vážně, někdo se na FB ptal, kdo celou tu demonstraci platil. No přece komparzisti, lol. Podle takových lidí ani nejsme komparzisti, nýbrž tupé stádo, které poslouchá, co jim kdo řekne. Jo. Přesně tak. Poslouchám. Naslouchám a vyhodnocuji. Sleduji, co se kolem mě děje, a když tu vyloženě svítí důkazy o tom, že Babiš je gauner, který neplní smlouvy a uplácí média, nebudu to ignorovat. Protože i když poslouchám, já nejsem členem toho tupého stáda. Tupé stádo jsou ti, kdo následují Babiše a poslouchat odmítají. Kdyby se totiž na chvíli zaposlouchali, docvaklo by jim, že jsou naprosto retardovaní. :P

Na druhou stranu, musím říct, že i mluvčí na demonstraci měli sví slabší chvilky. Vystoupil tam například jeden novinář (jménos i ani nepamatuju), který se asi pokusil vysvětlit, jak je hrozně Babiš zlý, přičemž však jeho projev neměl hlavu ani patu. Souvislou větu dohromady nedal a do konce jeho rpojevu jsem si nebyla jistá, zda je "otcem čtyř dětí" Babiš nebo Zeman. A jehle, nakonec z něj vypadlo, že otcem těch dětí je on sám. Vyjadřování vážně na úrovni Google překladače. Pak to s tím tiskem nemá jít do řitě. Neřeknu, kdyby mluvil obecnou češtinou. Nějaké to "vona, vokno" se ztratí, ale když nedávají smysl celé věty, je něco vážně špatně...

Druhá věc, která mě vážně pobavila, bylo neustálé upozorňování na naše děti. Na to, jaký si asi vezmou příklad z toho, když uvidí v televizi prezidenta, jak používá slova jako "kurva a kunda" a lže. Upřímně, drtivá většina dětí prezidenta uvidí jen na fotce ve třídě (pokud se tato tradice ještě drží). V televizi koukají na nějaké animované srajdy, co zrovna letí, a slova jako "kunda, kurva" začínají objevovat ve škole. Jsem si jistá, že tato slova objeví většina mnohem dřív, než si vůbec uvědomí, co za pozici zastává prezident a kdo to je. Děti mají politiku na háku.
Já samozřejmě nechci odporného sprostého prezidenta, který nedá dohromady souvislou větu bez nadávek a bez vyznání lásky Putinovi, ale přijde mi vážně patetické do toho tahat děti. My jsme voliči, ne děti. My rozhodujeme, ne děti. My, dospělí, nechceme za prezidenta zrůdu.

Až budou volby, nevolte Ano a Babiše, nevolte Zemana jako prezidenta. Zeman si užívá svou funkci jako satisfakci za to, že ji nezískal před deseti lety v souboji proti Klausovi. Zneužívá zákony a zneužívá svůj post k tomu, aby dělal bordel a na stát z vysoka sral. Snaží se zavděčit lidem přes krizi s uprchlíky, protože na to všichni slyší, hraje si na ochránce lidu, i když skutek utek. A až v zimě nadejde čas prezidentských voleb, podle očekávání všech propustí Kájínka, aby se zavděčil dalším lidem, kteří Kájínka celou dobu pdoporují a věří v jeho nevinu.

Každopádně, to bylo jenom takové menší shrnutí mé nálady, názorů a postřehů z demonstrace. Bylo yb toa is na delší článek, ale tím nechci nikoho z vás zatěžovat. Mnohem lepší bude, kdyžs i to přijdete ozkoušet na vlastní kůži

ZÍTRA (11. 5.) V 18:00 NA HRADČANSKÉM NÁMĚSTÍ

nebo

ZA TÝDEN (17. 5.) NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ

Hodláme demonstrace opakovat do doby, než Zeman a Babiš odstoupí. Případně než seženeme dostatek lidí na defenestraci, generální stávku a jakékoliv jiné estetické zásahy ve vládě.

Mimochodem, to heslo v nadpisu na nás zařvala Bára Štěpánová, která rovněž na demonstraci promluvila (kupodivu velmi srozumitelně a inteligentně), v souvislosti s právě probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji. Aneb kdo neskáče...

Uvidíme se zítra!!!

Nechala jsem si zhodnotit blog u žhavé lolitky... či tak něco

19. dubna 2017 v 19:00 | Baryn |  deník
Jelikož jsem retardovaný sklerotik, přicházím s touto "novinkou" o tři měsíce později, ale lépe pozdě než nikdy, že? Zkrátka jsem si někdy na přelomu února a... toho měsíce před únorem, teď mi vypadlo jméno... nechala zhodnotit blog od Anice. Myslíte si, že mi šlo o nějaké laciné lichotky od blogerek, které se snaží každému zavděčit, nebo o hodnocení typu "fujky metal" od klasických blogových hodnotitelek? Pfff... Tuto jedinečnou nabídku hodnocení blogů od Anice (a vážně nevím, jestli se to čte [anice] nebo [enys]) jsem využila kvůli jejímu pošramocenému vhledu, ironického nadhledu a zlému pohledu.
Jak tedy mé hodnocení dopadlo? Řekla bych, že "nad očekávání". Jen na úvod musím zdůraznit, že hodnocení proběhlo ještě s designem Rising Flames. V celém článku je hodnocení i s mými kajícnými připomínkami, a tak jen na vysvětlenou uvádím, že vše od Anice, je psáno šedě.

 


The frost will cometh

18. dubna 2017 v 18:16 | Baryn |  grafika
Konečně tu máme jaro v plném proudu, což je ten ideální čas na... zimní design. Zase jsem něco časově nevychytala. Důvod, proč sem přináším chlad a zimu, je prostý. Guild Wars. Ach ano, už zase, já vím... Po roce vzdychání nad představou držet v rukách svou vlastní mrazivou sekeru s honosným jménem Frostfang, se mi podařilo skutečně ji získat. Ne získat, vyrobit.
A ano, stále se trapně bavíme jen o herním světě, nejsem žádný zručný weaponsmith a mé vlastní ruce zejí prázdnotou. Jediné, co čas od času svírají epického, jsou mé roztomilé chmelinky (čtěte kočky).

Každopádně nastal čas rozloučit se s mým oblíbeným Rising Flames a přivítat ledový design Frostfang, pravý opak svého předchůdce. Ne jen tou tématikou, ostatně, neboť na rozdíl od lávového pekla (a těch božích lebek!) se mi s ledovými krystaly nepracovalo zas tak dobře. Vyzkoušela jsem si to už před Vánoci, kdy jsem sem chtěla nahodit zimní kabát oslavující novou zimní zónu Bitterfrost Frontier, ale všechny mé pokusy seskládat z těch screenů něco snesitelného dopadly bídně. A kdybych tehdy nestvořila design pro Pythonissu, uvěřila bych, že jsem ztratila schopnost "matlat obrázky dohromady". No, neztratila, ale Frostfang zaručeně není mým nejkrásnějším dílem... a proto se tu ani moc neohřeje (hahahaha). Možná. Spíš to vidím tak, že ho asi časem předělám než cokoliv jiného, neboť oslavit získání legendární zbraně prostě nějak musím. No a třeba se mi nakonec tento design také zalíbí a zůstane tu "celou věčnost".

Každopádně jsem chtěla ještě něco - což je asi ta nejdůležitější část článku, neboť popravdě nemá zas takový smysl vás informovat o změně designu, když to každý vidí :D - chtěla jsem vám poděkovat. Upřímně a ze srdce poděkovat a za všechny milé, souhlasné, povzbudivé a pochvalné komentáře u minulého článku. Já se snad na ten blog ještě vrátím definitivně. :D Ostatně změna deisgnu je dobrý krok...
Jelikož mi však někdy ke konci května začne opět zkouškové, neslibuji vám v žádném případě, že má aktivita bude nějak šíleně vysoká.

V celém článku jsou náhledy Frostfangu a jeho předchůdce Rising Flames:

Kdo přežije - Velikonoce

16. dubna 2017 v 15:51 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
Ne že by mě blogování zas až tak nebavilo, ale jednak jsem teď neměla moc času se blogu věnovat, a jednak mě sem nějak nic netáhne... Jak to myslím? Jde jen o to, že když jsem měla svůj první blog - v nějakých čtrnácti letech - nebyl pro mě problém najít si tu spřízněné duše, opravdové přátele a zajímavé blogy, na které jsem se s nadšením vracela. Teď tu nic takového nemám. Samozřejmě, že blogy vás všech jsou zajímavé, ale... nejsme fanda Miley Cyrus, nesbírám panenky, neprocházím si depresemi, nejsem matka... hodně těchto zajímavých témat jde proto mimo mě. Ráda se vracím tak ke třem lidem, se zbytkem se nemám příliš o čem bavit, když to řeknu na rovinu. No a jelikož tu téměř s nikým nemám společné zájmy, psát o věcech, které mě baví, pro lidi, kterým je to putna, nebo nedej bože se nutit do témat, která mě tolik nezajímají, jen abych se zavděčila potenciálním čtenářům, to mi přijde ubohé a... zbytečné. Takže se omlouvám, že tady moc nejsem, ale nevidím v blogování už příliš smysl. Občas sem přidám fotky koček, nějakých mých výtvorů a dost možná si postěžuji nad tím, jak skupiny vydávají stále horší a horší alba, načež o měsíc později přispěchám s článkem, že to nové album je vlatsně úplně super... no, a toť vše.

A k tomu nadpisu. Poprvé v životě jsem se vrhla sama na... no, nazvěme to velikonočními vajíčky. Když jsem procházela po těch trzích venku, kde nabízeli dřevěná vajíčka, říkala jsem si "pfff, co za lamy a lenochy tohle potřebuje". No, po tom mém barvení už mám pro dřevěné kraslice mnohem větší pochopení. :D
Důvod, proč mé barvení nebylo krátké a jednoduché, je prostý: Velmi neprozřetelně jsme chtěla každé vajíčko jiné a originální. No, u některých se to asi i vydařilo... Každé je šeredné svým vlastním originálním způsobem. :D Ale někdo ta zvrácená vajíčka mít musí. Každopádně ten nadpis jsem nezvolila proto, že bych já nějak utrápeně horko těžko přežila "to hrozné barvení". Spíš jen hrstka elitních vajec přežila mou něžnou péči. Takže je jich málo. Ani efekt roztleskávaček na ně fungovat bohužel nebude. :(




Ty divné znaky, které se na některých vyskytují, souvisí s GUild Wars 2, jak jinak. Vybrala jsem pro vajíčka znaky některých povolání, protože... pro mě je to téma blízké, hřejivé... a tradiční vajíčka se zajíčky, slepičkami nebo kytičkami nepotřebuji. A nic složitějšího stejně nejsem schopná s tím vyvést. :D


28.1. 2017 Illuminati confirmed, vlkodlačí mše a piča v hlavní roli

30. ledna 2017 v 15:25 | Baryn |  Metal
"Víš, co znamená to PW? To znamená Piču Widim!"


Znáte ten pocit, když se vaše oblíbená skupina vydává za holografický disco metal, vykrádá Anonymous a album píše při čtení nějaké lacinné knihy ze sekce "duchovní rozvoj" se zaměřením na "iluze" (zkurvení mesmeři jsou všude!), protože jiné slovo se na albu prakticky nevyskytuje, a dost pravděpdoobně to vše pod vlivem houbiček (které později dostaly na albu jméno "nirvana"), aby to bylo víc buddhistické, tedy "kůl"? Ne? Tak to jste o hodně přišli... Ale pohoda, hej, vždycky jsem chtěla nějakého drsného životního kouče na drogách, který přesně pochopí, že to, co potřebuji, je proniknout za matrix. Já to říkám furt, že tenhle život je jen chyba v Matrixu.
Aneb doporučuji vřele poslech písně "Beyond the Matrix" - nebo také jak jí říkám pracovně já: JUST DO IT!

Výsledek obrázku pro just do it gif

("lift the veil of illusion, we challenge illusions, we dominate illusions, believe in illuisons..." - Epica 2016)


28.1., tedy předevčírem, jsem vyrazila na jejich koncert. Respektive to byl koncert Powerwolf, na který se Epica nějakým nedopatřením přisrala jako co-headliner, ale české publikum, závislé jen a pouze na Wolfech (protože prostě LUPUUUUUUUUUUS DEIIIIIIIIIIIIII), ji stejně vnímalo jen jako předskokany. A já tam trapně mezi těmi zvlčelými fanoušky stála v triku Epicy. Trapné to bylo jen a pouze proto, že jsem zakotvila vedle jakýchsi čtyř naprosto retardovaných fanynek, to se jinak říct nedá. Celý koncert Epicy se prohihňaly a dělaly takové píčoviny (no, zmínila jsem s nadsázkou piču v hlavní roli v nadpisu, tak ji zde musím použít, ať je ten článek opravdu o ní), že bych je profackovala.
Na druhou stranu, Epica dělala úplně stejné p... buďme slušnější, piča si svých pět minut slávy užila, tak se spokojíme se slovem blbiny. Jako ano, nepatří k tomu líbeznému jemňoučkému symfonickému metalu o elfech, lásce a jiných romantických věcech... Epica se proslavila s komunistickým heslem "V jednotě je síla" a zatvrzele nás bombarduje zprávami o tom, jak nepřežijeme, pokud se nespojíme, a že vše je jenom naše chyba. Jak pozitivní. Nějakou drsnější a brutálnější hudbou k podpoření atmosféry taky nešetří. Ale vyvolávat moshpit v uzavřené hale mezi fanoušky, kteří tam ani nejsou kvůli nim...? Kromě mě teda.
Dobrá, co je moshpit? Vypadá to, jako když se do sebe pustí fandové Sparty a Slavie nebo Sparty a Baníku nebo fandové Baníku s jinými fandy Baníku... Akorát tady není cílem ublížit, nýbrž... Roztrhnout si gatě? No popravdě jsem to nikdy nepochopila, cíl je mi neznámý, vyhýbám se tomu, jak můžu, už jen proto, že většinou fotím, a uvíznout s foťákem v kotli, myslím v tom vážně vroucím kotli, není moc dobré. Jak jsem si ozkoušela na Arch Enemy, kde lítali lidi i vzduchem a nějaká papuč mi přistála na objektivu.
Tak až takhle daleko se Epica nedostala, první pokus jim moc nevyšel, protože jednak mé okolí bylo vážně plné retardů, kteří stěží zvedli tu pracku nahorů, natož aby se pohli, a jednak asi nikdo nějaký moshpit od symfonické skupiny nečekal. Druhý pokus už jim vyšel. Zastavili koncert a rozdělili nás do dvou skupin, které se proti sobě měly následně rozběhnout, srazit se a začít podivně hopsat a předstírat, že tohle je na symfonickém koncertu normální. No nakonec mě vír odnesl až do předních řad, kde jsem se úspěšně zachytila elegantním pádem na zem. Požehnán budiž tento zvrácený mošpitózní nápad.
Bohužel to byl můj nejsilnější zážitek z koncertu Epicy, neboť písničky z nového alba, které logicky na koncertu v rámci tour k novému albu převládaly, jsou takové sračkoidní nabubřelé nic, že to jde jedním uchem tam, druhým ven.


Zaujala mě pouze "Divide and Conquer". Potřebuji ji zde vypíchnout, aby dával smysl ten nadpis. Znáte Illuminati song? Já nevím, jestli je to opravdu od Anonymous, sponzorované Anonymous nebo jen inspirované Anonymous... Znáte Anonymous? To je prostě takové hnutí, co si hraje na ty hodné hackery bojující proti New World Order a nějakému jinému omezování lidských svobod. O co komu doopravdy jde, asi těžko odhalíme. A Illuminati by zase měla být banda mocnýcha vlivných jedinců snažících se manipulovat všemi světovými vládami, aby... sjednotili všechno? Přečtěte si něco o New World Order, to bude asi lepší. Každopádně obecně platí, že Illuminati jsou ti zlí a Anonymous ti hodní ve hře o zmanipulování a ovládnutí masy lidí.


Illuminati, you never take control. Your new world order will lead to not at all. We all shall be free!

A pak přichází na scénu Epica se svým čupr dupr novým albem o tom, jak vše je jen iluze, jak se lidská mysl dá snadno zmanipulovat, jak se necháváme zblbnout technologií a těmi internety. Říkala jsem od začátku, že refrén "Divide and Conquer" zní prostě jako refrén "Illuminati", ale na koncertě, kdy si jeden z kytaristů vzal masku Anonymous, zatímco se spustilo intro "Divide and Conquer", mi jen blesklo hlavou, že to nebude náhoda, že tu bude nějaká hlubší souvislost mezi těmi písničkami...


Manipulation is effective after all



Tím končí Epica a začínají Powerwolf. Dobrá, kecám, byl tam prostoj, při kterém jsme si dělali prču z techniků mordujících se s černou plachtou připevněnou na světlech... a vlastně posléze i z té plachty, neboť nám jaksi zakryla celé pódium, a tak to jediné, co jsme viděli, bylo... No to jsem vám psala vlastně hned na začátku. Na té plachtě se skvělo ohromné logo: "PW"

Dejte před lidi s bílou křídou a bílými barvami černou plachtu. Myslím, že Powerwolf by mohli ocenit, že tam mají podpisy pár svých fanoušků. A přilepenou piču. Už je tady zas!
"Hele, co tam mám nakreslit? Já tam nakreslím piču, kdo hlasuje pro piču? Fajn, tak tam bude piča."
"To ale nevypadá jako piča."
"No do prdele, tak jsem se splet no, tak z druhý strany."
Aneb vysvětluji, co že to vlastně je na tom malém bílém papírku lípnutém na plachtě hned nad podpisy. Tak z jedné strany je tam velice esteticky vyvedený stylizovaný pyj a z druhé ještě více stylizovaná... já už to slovo napsat nemůžu. Počet pro článek byl vyčerpán, ale odtud pramení, proč tedy právě tento úkaz v hlavní roli. Neboť doufám, že si to Wolfové odvezli s sebou do dalšího města a hrdě prezentovali, jaké že úžasné fanoušky s inteligentním humorem to mají v Česku.


A pak tedy přišel koncert, který byl skvělý jako vždycky. Nikdo po nás nechtěl moshpit, to budiž Wolfům připsáno k dobru, naopak jsme si užili jedinou a jedinečnou heavymetalovou mši... Ono to k tomu kostelu fakt moc daleko nemělo, protože z určitého množství písniček jsem stejně jako většina znala jen slova typu "Ave Maria" nebo "Halellujah Amen". Vypadalo to vtipně, neboť chvíli byl vždycky klid a pak celý Karlín plný těch drsných metalistů zařval unisono třeba "Sanctus Dominus". No nemilujte tu atmosféru...

V půlce se však Powerwolf rozhodli přivodit nám menší infarkt. Tak jako Mojžíš rozdělil moře, i Wolfové rozdělili fanoušky na dvě poloviny. Ty wtf pohledy po posledním zážitku s Epicou typu "Ne, znovu prosím ne" byly k nezaplacení. Ne že bych se tvářila lépe. Naštěstí šlo jen o rozdělení na zpívající poloviny. Tedy na poloviny řvající "HU-HA", tomu se asi zpěv moc říkat nedá. Ale bylo to od srdce. Tohle se na jejich show asi nikdy nezmění: Klávesák s úchylně dlouhým jménem, které je děsně in, a zpěvák Attila si vyberou svou půlku a pak se předvádějí, kdo z nich ji má hlasitější... A odpusťte si komentáře typu "poměřují si penisy", protože ANO, je to tak. Co jiného čekáte od skupiny s písněmi jako "Resurrection by Erection" (vzkříšení erekcí) nebo "Coleus Sanctus" (svaté koule)? Každopádně jsem byla na straně Klávesáka, zase, a hrdě řvala HU.


"Ne, to není moc dobré," zahlásil Attila po prvním pokusu Klávesákovy strany. "Moje půlka je lepší, že ano? Zkuste to!"
"HU"
"Aha, pardon, já jsem vám zapomněl říct, že vy máte řvát HA!"

Celkově to prozpěvování s Powerwolf stálo za to.
"Teď mi s tím musíte pomoct. Je to docela těžké. Co budeme zpívat, má čtyři části. Nejdřív to vždycky zazpívám JÁ a pak to zopakujete vy. První část je: Ho-hó-ho-ho-hó-ho-ho. Teď vy!" - určitá skupinka fandů to zazpívá celé - "Prosím, prosím, nejdřív JÁ zazpívám každou část, ano, nejdřív JÁ, a potom vy, prosím." :D Píseň "Armata Strigoi", prosím pěkně...

Když jsme hledali u Epicy ty illuminátské souvislosti, tak u PW vyberu jednu, s takovou méně ohromující,a le také zajímavou souvislostí: Let There Be Night.
"Let there be light" je citát z Genesis a znamená "Budiž světlo". "Let there be Night" pak znamená "Budiž noc", což je pro vlkodlačí smečku asi nejpříhodnější možné zvolání.


Let there be night, God bless the father and son. Let there be night and day be gone.

Fotky v celém článku (většina je ořezávaná, ale víc neupravovaná, a na PW se mi vybil foťák, takže vše z jejich koncertu je focené na mobil)


Když bylo mi hodnotil češtinu, takže mně češtinu byl odejit smysl

10. ledna 2017 v 19:27 | Baryn |  deník
Dobře. Fajn. Já si ráda dělám srandu z toho, jaký jsem "gramatický nácek", protože češtinou prostě žiju. Nejsem neomylná, to není nikdo, ale jakési obecné povědomí o tom jazyku zkrátka mám, a tak jsem citlivá na určté hrubky... jako třeba "vydět" nebo "mislet". To jo, drásá mi to oči, hrubky jsou prostě... no, nechutná záležitost, co si budeme povídat. Pro mě je to asi jako pro vás, když se díváte, jak někdo ničí to, na čem vám záleží. Bábovičky na písečku... nebo vztahy... to je prostě jedno. Na druhou stranu opravdu nemám potřebu vtloukat za každou cenu pravidla pravopisu do hlav lidem, kteří o to očividně nestojí, nestuduji nadšeně facebookové diskuze a nepíšu ke každému komentáři jízlivé opravy. Vlastně neopravuji téměř nikoho, protože to sama nemám ráda, pokud si o to tedy dotyčný neřekne... Tím nemyslím to zákeřné "řekla sis o to (svou debilitou)", ale opravdu žádost o kontrolu pravopisu.


Elfika - něco modrého do nového roku

8. ledna 2017 v 20:54 | Baryn |  Metal
Původně jsem plánovala jako další článek něco více vánočního, třeba fotečky stromku, který padl v bitvě proti dvěma zvědavým kočkám, nebo fotky dvou zvědavých koček, na které padla únava... nebo cokoliv jiného zvědavého v kombinaci s něčím padajícím (prosím, žádné vtipy o Alexandrovcích), ale nakonec přicházím s něčím méně "jinglebellish" a víc modrým. I'm blue da ba dee da ba di... Na stránce České blogy jsem toto své pekelné království (vzniklé čistě za účelem podpory nekromancie a šíření roztomilých fotek kočiček) zapsala do sekce "hudba" (protože hesla "kočičky" a "nekromancie" tam jaksi nevedou), tak by bylo fajn vydat zase jednou něco hudebního. Asi bych to mohla zařadit do "své cédéčkové sbírky", ale daleko víc zvažuji zapsání do "zážitků" (jen kdybych tu takovou rubriku měla). Neboť ten zážitek, byť kratičký, mě vskutku pobavil a potěšil. (To, že píšu, že zážitek je kratičký, fakt neznamená, že ten článek je krátký, však mě znáte...)


Der Weg ist nie das Ziel, nur ihn allein hab ich erreicht...

31. prosince 2016 v 23:58 | Baryn |  deník
...aneb šťastný nový rok 2017!
Za okny je tma a mlha, viditelnost je tak tragická, že nevidím jediný záblesk ohňostroje... no možná je to také tím, že to, co tady venku bouchá, nejsou ohňostroje, ale jen petardy... nebo taky ne a vypukla nám třetí světová, která se chytře maskuje za zvuky každoročního silvestrovského pozdvižení... Protože to je přesně to, co každá válka potřebuje. Vypuknout tajně.



Tři články za prosinec... tomu říkám rekord. Ne zrovna pozitivní rekord, ale i ten negativní se počítá. Zítra budu muset být aktivní, neboť jak na Nový rok, tak po celý rok, znáte to... Bohužel si nikdy ke konci roku nepamatuju, co jsem na předchozí Nový rok dělala, a tak nemůžu potvrdit, zda to funguje, ale pro jistotu... Předpokládám, že nikoho má aktivita neurazí... A pokud někoho urazila má neaktivita, hluboce se omlouvám, ale zkrátka nebyl čas, neznamená to, že bych se někomu úmyslně vyhýbala... ba naopak na většinu vás myslím a říkám si "co je asi nového" a "kdy já retard se taky dokopu na ten blog". Dnešní noc je onou nocí.

Teď už je to s tím nedostatkem času vlastně i pravda, nešlo jen o mou lenost. Svátky jsou vždycky hektická záležitost... krom odhánění koček od stromku jsem se věnovala dalším čistě tradičním vánočním aktivitám s rodinou... aneb učila jsem mamku hrát Guild Wars.
Vlastně to tvrzení, že jde o mou klasickou vánoční činnost, není tak přehnané, neboť někdy o vánočních svátcích dostala má nejstarší guildwarsovská postava dárek k prvním narozeninám. Aneb vznikl přesně před rokem. Všechno nejlepší k narozeninám, můj nejdražší Zale, nekromante políbený Lyssou...


Byly to krásné Vánoce. Samotný ten jeden večer byl velmi příjemný, jen ta atmosféra na mě z těch nazdobených obchoďáků a křivého stromku na českobudějovickém náměstí nedýchla. Pečení cukroví jsem taky použila jen jako výmluvu pro vypnutí mozku ve škole... a dárky jsem sehnala až někdy 22.12. Dobře já.
Nakonec ovšem s povaleným stromkem (dobrá práce, chmelíci, děkuji!), písničkami Therionu místo koled a focením načančaného křiváka na náměstí to byly metal christmas, jak se patří. Ani jsme k tomu nepotřebovali pozéry Within Temptation s jejich halloweensky laděnými Vánoci - vskutku inovativní postoj, nicméně poté, co se z nich staly komerční děfky, už beru všechno, co spáchají, s rezervou... aneb "ha ha, to jsme se vážně pobavili".

Výsledek obrázku pro within temptation black christmas

...Což rozhodně ani trošinku, ani trošilininku nevykrádá Powerwolf style...

Výsledek obrázku pro powerwolf

A ano, tento článek možná nemá hlavu ani patu... no hlavu asi ano, ale jestli se dostaneme k patě, to uvidíme... zkrátka chci do tohoto článku vtěsnat co nejvíc svých dojmů a postřehů, chci shrnout tento rok, chci, aby to bylo k něčemu.

Teď se ale cítím trapně, že si z Withinů dělám takovou srandu vzhledem k tomu, že asi před čtyřmi, pěti lety jsem Vánoce trávila s jejich drsnou koledou "Gothic Christmas". Jenomže letos to chtělo opravdu něco decentnějšího.
Když jsme u toho, letos se do metalových Vánoc opřela výrazně i Lacuna Coil se svým projektem "Naughty Christmas", který určitě stál za to, jen nevím, v čem spočívá... asi nějaká píseň.

Výsledek obrázku pro lacuna coil naughtychristmas

No dobrá, vraťme se od hudby k původnímu poselství tohoto článku... Krom podprahových reklam typu "poslouchejte metal" a "hrajte Guild Wars" jsem vám chtěla popřát co nejkrásnější nový rok, spoustu pohody, zajímavých zážitků, zdraví, štěstí... slovník spisovné češtiny... To jen tak ze srandy, chápejte, jsem nevysraná vydra, totiž zamindrákovaný ubožák a chudák. Aneb stala jsem se členkou spolku českých grammar nazis, facebookové skupiny CHUDÁK ČEŠTINA. Ne že bych tady tu skupinu propagovala. Dle mého mínění je skvělá, ale ne pro každého. Respektive není pro ty, kdo nejsou schopni uznat chybu...


Lidovat je chybské... Totiž... však vy víte.
Přeji vám do nového roku tedy ještě jednu věc, kterou moc lidí nepřeje... schopnost uznat, že se mýlíte, svěsit pokorně uši, nechat se opravit, přijmout cizí kritiku... a nezhroutit se z toho, nýbrž jít vesele dál a poučit se ze své chyby.

Sama jsem byla hrozně nabubřelý hňupík, který nepřipouštěl, že by se mohl někdy taky mýlit. Ne co se češtiny týče, tam jsem si nechala poradit ráda, ale třeba taková politika nebo hudba... dřív bylo peklo se se mnou o něčem dohadovat, tak doufám, že už snad umím uznat, že se mýlím. Někdy to není na škodu. :)


Tenhle vtípek jsem sem vložit musela. Málem už jsem zapomněla, ale milý 9gag mi opět osvěžil paměť. Bylo to tuším už někdy na začátku roku 2016, kdy namachrovaná Brazílie v mistrovství světa ve fotbale (pořádaném v Brazílii) dostala nakládačku 1:7 od Německa.
Brazílie měla tým plný hvězd, ale Německo mělo skvělý tým... to by mohla být vlastně dobrá poučka, jak je důležitá spolupráce.

No dobrá, to máme za sebou tu vtipnou část.
Jenomže pro mě zanmenal rok 2016 pravý opak... Velice brzy jsem mu přiřkla označení, které mu podle mě po právu náleží... Rok nářků, smrti a utrpení. Ne, ne z osobního hlediska. Nemám si nač stěžovat. Mám milující okolí, možnost se vzdělávat, nemám hluboko do kapsy... a mám úžasné přátele na blogu. :) Hodně lidí by mi závidělo tyhle každodenní maličkosti...
Jenomže život není jen o těchhle osobních hezkých požitcích. Život je mnohem plnější a barvitější, plný umění, plný vzorů, které umírají...


Na začátku roku zemřel Alan Rickman, herec, který do mého pubertálního života vnesl představu mého vysněného "idola". Na konci roku zemřela Carrie Fisher, princezna Leia, hrdinka mého dospívání.
Spadlo letadlo s Alexandrovci, úžasným sborem, který jsem mohla vidět naživo a vychutnat si tu mohutnou sílu, jakou dokáží lidské hlasy vyvolat... Zemřel David Bowie - a ač jsem nikdy jeho fanynkou nebyla, uznávám jej pro to, kolik toho do hudby vnesl. Zemřel Muhammad Ali, boxerská legenda, kterou jsem znala z dokumentů a filmů, dále Leonard Cohen a George Michael, také úžasní umělci. Zemřel Umberto Eco, spisovatel, který napsal Jméno růže, román, který se mě dotkl natolik, že jsem podle něj vymýšlela dobrodružství na dračí doupě. Zemřela Věra Čáslavská, pro mě asi nejslavnější gymnastka, a zemřel i Bud Spencer, na jehož filmech jsem vyrůstala.

Jak my, příznivci GPS systému a LED diod, říkáme: RIP in peace...

Rozpadli se Rhapsody of Fire, jedna z nejlepších power metalových skupin.
Leaves Eyes se dost hnusně rozhádali v dubnu se svou úžasnou zpěvačkou Liv Kristine poté, co ji za jejími zády v podstatě vyšoupli ze skupiny, aniž by měla ponětí, že se něco chystá. Support Liv Krsitine <3

Fotka uživatele Liv Kristine.

Lidi říkají, že jediný přijatelný "duckface" je ten od Simone Simons... já říkám, že je to tento od Liv Kristine.

Výsledek obrázku pro simone simons duckface

Ale jelikož je to vtipná fotka, vložím ji sem též... Simone Simons je zpěvačka symfonických titánů EPICA. :)
A ano, zkrátka potřebuji tou tragickou částí prokládat něco vtipného a pozitivního...
Jenomže odchodem Liv Kristine z Leaves Eyes nekončím...

Sirenia dala sbohem Ailyn, velice zajímavé sopranistce, a vydala podprůměrné, téměř popové album Dim days of Dolor. Dobrá, Sirenia měla vždycky k tomu popu sklony. Ne tak jako Within Temptation, kteří prostě zahrnuli pop orchestrem a ukradli si ten žánr pro sebe, nýbrž po svém, takže vnutili pop do metalu... a evidentně jim to taky funguje, i když mně se to moc nelíbí. Nicméně alespoň přibrali na palubu zpěvačku Emmanuelle, která by mohla vnést do skupiny zase o něco lepší zvuk, nádech a atmosféru. Mohla by...

Výsledek obrázku pro sirenia emmanuelle

Eluveitie se rozloučili s Annou Murphy, niněristkou a zpěvačkou, která byla jediným důvodem, proč jsem je poslouchala.
A Epica vydala naprosto hrozné album The Holographic Principle, které ztratilo veškeré kouzlo, sílu a myšlenku, se kterou Epica vyrukovala na začátku a se kterou si prorazila cestu na vrchol... Dobrá, uznávám, že myšlenku neztratilo, spíš naopak, vyhortilo ji do radikálních rozměrů. Vždycky jsem tvrdila, že politika do hudby nepatří. Zpívat o 11. září, Syrii a terorismu a válkách obecně mi nikdy nepřišlo nijak atraktivní... ne v podání Epicy. Je rozdíl mezi tragédií popsanou elegantně v metaforách a surově předloženými odzpívanými fakty. Taky vám to přijde tak násilné?
No dobrá, když to vezmu do důsledku, album samo o sobě není hrozné, ale na poměry Epicy mi přijde až neuvěřitelně špatné.
To stejné platí pro The Last Stand od Sabatonů... jestli se na každém albu najde jedná dobrá písnička, je to hodně.

Výsledek obrázku pro epica the holographic principle

Výsledek obrázku pro sabaton the last stand

Výsledek obrázku pro sirenia dim days of dolor

Nicméně artworky jsou to pěkné, tak alespoň ta grafika se zlepšila. :D
Což tedy potvrzují nejenom výše uvedené skupiny, ale vlastně všichni interpreti, kteří letos něco vydali... Hudebně bych o těch všech albech řekla to stejné... nic přelomového, co by mě zaujalo... ale ta grafika, ta grafika!


Což mi připomíná, že vám také všem chci moc poděkovat za milé komentáře u předchozího článku a pochvaly designu. :) A líbil se mi postřeh některých z vás, že zatímco můj design působí pekelně, ten pro Pythu zase andělsky. Záměr to nebyl, ale máte pravdu. :)

Nicméně už je asi na čase ten článek ukončit. Ještě jednou vám přeji jen to nejlepší do roku 2017.
Na jedné FB stránce s překlepy a přeřeky kdosi zmínil "PDF 2017", tak abych moc nekradla, zde máte ode mě nikoliv PDF, ale PNG 2017. :)


Naše spokojené kočičky, Sefírka a nový přírůstek Ciri. Obě v klídku dřímající o Vánocích. :)

Šťastný nový rok a užijte si Nový rok! :)



Jo a abych vysvětlila nadpis... to by bylo, abych já horlivě něco nevysvětlovala... Ehm, víte, jak se můj blog jmenuje Per Aspera Ad Aspera? No možná nevíte, zjistila jsem, že většina lidí to neumí vyluštit a přečíst, když je to napsané dohromady v tom odkazu. :D Ale jmenuje se tak! :D
A to vše jen díky slavnému citátu od bůh ví koho Přes překážky ke hvězdám: Per Aspera ad Astra... a díky mému oblíbenému hudebnímu projektu ASP, který z toho stvořil skvělou německou píseň... no hádejte, s jakým jménem asi...


A ano, nadpis je citát z té písně: Cesta není cíl, jen jeho samotného jsem dosáhl... (a třeba to taky znamená něco jiného, má němčina je trochu zaostalá...)

To abyste taky měli něco k novoročnímu poslechu. :)

Design pro Pythonissu

20. prosince 2016 v 12:58 | Baryn |  grafika
Posledně, když jsem "odumřela", bylo to asi na dva týdny a hrozně jsem se omlouvala, že to bylo fakt šíleně dlouho... a teď je to kolik? Měsíc? Mé odumírání se zhoršuje. Naštěstí existuje velice jednoduché vysvětlení: Co bych to byla za nekromanta, kdybych nepodstoupila čas od času nějaké to oživeníčko...? Nějaké resurrection by erection... No dobrá, to ten pravý důvod asi nebude, neboť mé nekromantské schopnosti se vztahují jen a pouze na Guild Wars, takže... za to může design. Ano, design, to je zlo! Ale ne ten pro Pythonissu, jak jej inzeruji v nadpisu, nýbrž pro mě. Plánovala jsem velkolepý comeback s novým zimním designem, ale jak vidíte, jaksi tu k žádné změně nedošlo. Proč? To je prosté jako napsat správně "samozřejmě" (a ano, stejně jako "bizarní" se to vskutku píše bez "d"). Když jsem tvořila své předchozí veledíla Bloodstone a Rising Flames, nechala jsem se velice volně inspirovat právě GW (čtěte: vyčořila jsem, co se dalo, a vše stvořila ze screenshotů), konkrétně novými zónami: rudým Bloodstone Fenem, kde i obloha je zbarvená dočervena a ve vzduchu levitují útržky rubínových skal, a ohnivým Ember Bayem z epizody Rising Flames, kde země je proměněná v uhel, skálami protéká láva a nad tím vším se tyčí sopka s několika vytesanými lebkami... No nezapracujte to do designu! Teď do GW přibyla nová zóna, tématická, zimní. Bitterfrost Frontier. A já v ní viděla potenciál stát se hlavním tématem mého zimního designu zde. Ale... zatímco Bloodstone a Ember byly zóny nabité zajímavými útvary k prasknutí, Bitterfrost je jen... pustina. Zasněžené nic. Nepracuje se s tím úplně tak dobře, jak bych chtěla. Respektive nedá se s tím pracovat vůbec, protože ta zóna je nejen nesmírně nudná a prázdná, ale hlavně otravná, a tak mě přešla chuť s ní jakkoliv pracovat. Tudíž jsem se našatvala na celý svět a pozbyla chuti vrátit se na blog, protože, ano, stále nemám svůj zimní design.

Nicméně se stalo hodně věcí, o kterých bych psát vážně chtěla. Nemyslím si, že bych sem do Vánoc přidala úplně vše, co bych ráda, ale tímto vám dávám na vědomí, že se opět pokouším o návrat. Nicméně neslibuji, že se s vámi třeba za dva týdny opět na nějakou delší dobu neodloučím. Ostatně, čeká mě zkouškové.

Ale konečně sakra k nadpisu... Chtěla jsem se na blog vrátit s designem, a tak se vracím s designem. Jen ne tedy pro mě, nýbrž mým prvním designem na zakázku. Tedy, on není úplně první, ale je provní po šíleně dlouhé době. A kupodivu má i úspěch. Nastavený si ho můžete nyní prohlédnout už u majitelky Pythonissy a v celém článku sem přidám náhledy.
Pro Pytho byla radost pracovat. Sice zadání byl docela oříšek, ale zase mě to vcelku bavilo, když už jsem dostala nápad. Byla to zajímavá výzva zapracovat do takové trochu fantasy tématiky reálné fotky samotné Pythonissy, a to k tomu ještě zajímavě kontrastní: jedna smutná, druhá veselá.


Moje cédéčková sbírka: Gravity Kills - Superstarved

1. prosince 2016 v 10:00 | Baryn |  Metal
Začínám na sebe působit téměř nevděčně. Nedávno jsem u někoho na blogu četla jakousi promluvu do duše, že bez čtenářů jsme my blogeři vlastně jedno malé zbytečné nic. Vím to a vždycky jsem to věděla, ale nějak na mě ta skutečnost dolehla, a tak bych vám všem chtěla poděkovat, že tento blog navštěvujete, čtete, co zde píšu, ale hlavně že píšete naprosto úžasné milé a povzbudivé komentáře - k věci a se zajímavými názory a vtipnými připomínkami. Jsme vděčná za skvělou banud lidí, kterou jsem tady objevila ...

A tak je načase vás zase trochu odradit nějakou špetkou metalu ... heh

Gravity Kills (Anglie)

Od chvíle, co jsem se do vás snažila nahustit sympatické Good Girl Maggie, elegantní mix mezi Evanescence a Halestorm, uplynula už nějaká doba, a tak je na čase v mé sbírce pokročit. Tímto článkem tedy zakončím "Géčko", ale nebojte, můžete se těšit na "Háčko" a celý zbytek abecedy ... Věřím, že jste nadšení.
Aby to ale nebylo takové monotónní ... Zase nějaká zpěvačka, já ji zase přirovnám k Amy Lee, o hudbě opět napíšu, že je to mix mezi gothic a symphonic ... No, tentokrát nikoliv. Gravity Kills jsou docela unikát v mé sbírce.

A tentokrát rovněž potupně přiznávám, že nemám ani fotečku z koncertu ani žádný jiný bližší zážitek s touto grupou, neboť jsem je naživo dosud neviděla ... ani nevím, zda někdy v ČR byli. Vlastně o nic celkově nic moc nevím, čímž jsou rozhodně v mé sbírce taky unikátní.



Dort, který měl vypadat nebezpečně

29. listopadu 2016 v 10:09 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
On ten název zní možná trochu víc filozoficky, než by měl, ale pravda je taková, že se zde žádné úvahy o nebezpečných dortech nedočkáte. Což mi teda mimochodem připomíná, že před pár lety jsem viděla docela zajímavou amatérskou parodii (existují vůbec profi parodie?) na Harryho Pottera, ve které Snape učil obranu proti jahodovým dortům. Voldemort a spol asi budou muset přejít na oříškové, vanilkové či čokoládové.

Zpět k tématu. O víkendu jsme slavili mamky narozky a ke každé správné oslavě patří dort. Problém je, že já a mamka jsme takový náš rodinný dortařský tým... a na tuhle akci mi jaksi týmový parťák logicky chyběl. Takže zatímco zbytek našeho milovaného rodinného jádra dostává "eňo ňůňo" výtvory, Valide se musela spokojit s tím, co jsem jí přichystala já sama. A ne, nepodivujte se nad výrazem "Valide", to je na dlouhé vyprávění, ve kterém bych se jen zamotala.

Měla jsem spolužačku, co svojí mamce říkala "Žába", by mě zajímalo, jak to vzniklo, ale to už se asi nikdy nedozvím.


Jo jo, je to v pořádku ...

25. listopadu 2016 v 13:00 | Baryn |  deník
Ani jsem si málem nevšimla, že se můj článek s "žebříčkem krásy" dostal na hlavní stránku blogu. Mimochodem má to nějaké pojmenování? Něco jako "Článek týdne" či "Hovadina hodná vystavování"?
A to jsem chtěla zveřejnit článek o tom, jak jsou tam stále samé ptákoviny ... asi ho egoisticky smažu a nebudu svůj článek ponižovat. Nemám to zapotřebí, pár lidí to zvládlo místo mě. :D


Báseň: Neprogramovaná zběsilá smrt

23. listopadu 2016 v 13:00 | Baryn |  Výtvory: kresby, malby, básně apod
Sedím si takhle na Fyziologii buňky ... a kupodivu dávám i pozor, neboť třeba na rozdíl od Biochemie, při které vznikla má předchozí báseň, mám Fyziologii buňky opravdu ráda. Je to jeden z nejzajímavějších předmětů, na který jsem kdy chodila - dost možná to bude přednášejícím, který rád každou věc obohacuje o své historky, historické pokusy a omyly, původní domněnky ... a celé je to takové propojené s dějinami vědy, což si moc užívám. Mimochodem, chodím na PřF UK v Praze, kdyby to někoho zajímalo ... a vzhledem k tomu, že už se tu spekulovalo, zda jsem z nějaké biologie v Brně, tak mi přijde vhodné to uvést. O svém oboru mám taky v plánu napsat zajímavý článek, velmi výživný, ale to až někdy jindy ...

Neprogramovaná zběsilá smrt

Vytrhnout srdce.

Oni lhali, že to nebolí
že rána se zahojí
jen musím trhnout prudce.
Pevně sevřít v ruce
A že žádný bol mě neskolí
Jsem z těch, co se nebojí.
Teď jen vzpomínám trpce.

Jsem jen stín.

Prorostlý životem i smrtí
Místo těla halda sutin
Nevěřím tomu, co už vím.
Necítím radost ani splín
Bez srdce nejsme ani krutí
Jsme jen nic a spousta dutin
zaplavené mokem krvavým.

Prorostlí hněvem zoufalým.


Zireael von Hotzendrof

21. listopadu 2016 v 12:00 | Baryn |  kočičky
Nakonec jsem "odumřela" na mnohem delší dobu, než bylo v plánu. Prodloužila jsem si to zhruba o týden a moc mě to mrzí. Výjimečně za to ani primárně nemohla škola, i když ano, ty úkoly z organické chemie jsou stále ohavně vyčerpávající, a ano, zápočet z anorganické chemie byl - cituji Jacka Sparrowa - hnus zrůdnost a ohavnost. Ovšem tentokrát za to mohlo především opravdu něco jiného, něco malého bílého a chlupatého.

Minulé pondělí, tedy před týdnem, jsem našla cestou z nákupu u popelnic zubožené malé bílé kotě. Zoufale mňoukalo, bylo vychrtlé a příliš malinké na to, aby přežilo krutou zimu venku. Asi další nevhodný dárek.


Versus Harry Potter

12. listopadu 2016 v 14:00 | Baryn |  deník
V hlavě mi zní už delší dobu píseň "Versus" od Moonspell, a tak jsem ji musela propašovat elegantně alespoň do názvu článku. Nicméně protentokrát to má i smysl. Už několikrát jsem se zamýšlela nad rozdíly slovenských a českých překladů Harryho Pottera, nebo ještě lépe řečeno nad tím, který je lepší. Zcela srabácky jsem dospěla k názoru, že slovenský překlad je lepší pro Slováky a český pro Čechy, nicméně stejně bych to tu chtěla nějak víc rozebrat.


Moje cédéčková sbírka: Good Girl Maggie se stejnojmenným albem

7. listopadu 2016 v 11:34 | Baryn |  Metal
Už je zase tady ... ne Hitler, ale můj starý design Rising Flames ... a cédéčková sbírka k tomu.
Jinak platí, že stále úplně největším množstvím času nedisponuji, tento článek mám v podstatě předepsaný už asi měsíc, zasáhla jsem do něj momentálně jen drobnějšíma úpravama. Chci tedy říct, že jsem naživu, a další aktivitu budu vykazovat asi až kolem 10.11. :D

Good Girl Maggie (Polsko)

Další spíše rocková než metalová skupina. Ten začátek abecedy holt mám o něco méně "heavy" než zbytek. Doufám, že to nikomu moc nevadí, ale co jsem tak pročítala vaše komentáře, stejně tady čistokrevných metalistů moc není ...
Třeba tady GGM bych doporučila lidem, které zaujali Evanescence ... ale samozřejmě úplně stejná hudba to není.

Na GGM jsem stejně jako na Dharmu narazila na festivalu, tentokrát to však bylo na Masters of Rock 2013. Ani jsem nestihla jejich vystoupení od začátku, podle názvu mě nezaujali (na rozdíl od 'black roll', které mi Google translator přeložil jako 'černý rohlík', na ty jsem prostě jít musela - a ne, neptejte se mě, proč jsem to nechala prohnat translatorem :D ), takže jsem na ně nešla cíleně.
Protože však hlavní stage okupoval někdo neposlouchatelný, vydala jsem se hledat vedlejší pódium a po třech letech snahy jsem ho konečně našla. Ty tři roky zde nejsou nadsázka, mně to opravdu zabralo tři ročníky tohoto festivalu, než jsem Alfedus nalezla. Koho by napadlo, že bude hned vedle hlavního pódia - chytře zakamuflované.

Good Girl Maggie mě pak zaujali hlavně svou zpěvačkou. Já se vždycky vrhám za silnými nebo něčím výraznými hlasy, a Gosija (doufám, že jméno píšu správně) splňuje obojí. Popravdě mi připomněli tehdy na koncertě právě modernější a více rockové Evanescence, ovšem bez toho charakteristického temného závoje a výrazného symfonického podkreslení. Absence něčeho takového mi však výjimečně nevadila, protože to, co by jinde uhlazoval symphonic, tady utáhl s přehledm Gosiji hlas. No vážně. Tak famózní zpěvačka by neměla být na vedlejším druhořadém stagei. Ani se nedivím, že tam na ně tehdy byl skutečně nával.


Good Girl Maggie na Masters of Rock 2013
Fotka není sice nijak dokonalá, ale je to má první vzpomínka na ně.


Na konci tunelu není světlo, ale sekreční žlázky, které toho ubožáka rozloží ...

3. listopadu 2016 v 22:13 | Baryn |  deník
To není žádné filosofické moudro, jen jsme na Morfologii rostlin rozebírali mechanismus lapání kořisti masožravýma rostlinama. Koukali jsme i na takové vtipné video, které mělo zachycovat průběh trávení kořišti, ale ... Většina videa byla vlastně jen o tom, jak ten člověk vzal ploštici pinzetou, strčil 'do kytky', nedošlo k podráždění, ploštice utekla, chytil ji znovu, znovu ji vnutil kytce, ploštice znovu utekla, a takhle asi pětkrát, než tu nebohou ploštici rostlina chňapla, uvěznila a začala trávit. Chudák ploštice.

Vlastně tímhle článkem ani nechci navázat na předchozí 'školní článek'. Hlášek by bylo dost, ale dneska přicházím spíš s pár organizačními záležitostmi. Asi ze všeho nejdřív bych se vážně chtěla omluvit za sníženou aktivitu a za to, že se to v nejbližší době nezlepší.
9.11. mám zápočet, první, vyčerpávající a jednoduše dementní, takže do tohoto data ode mě zázraky nečekejte. O víkendu 12.-13. to však nebude o moc lepší, neboť to jedu za rodiči, a mám v plánu si ten víkend s nimi užít bez blogu.

Nicméně to neznamená ani v nejmenším, že bych vyhlašovala hiatus nebo dávala blogu sbohem. Naopak přicházím s plánem, co tu bude dál ... a ne jenom tady.


Glycinato

30. října 2016 v 13:00 | Baryn |  deník
Udělala jsem si IQ test ... naštěstí vyšel negativně.

V létě o zkouškovém jsem často přemýšlela o tom, co by mi na škole chybělo nejvíc, kdybych to nezvládla. Nebědovala jsem, co bych dělala, kam bych se vrtla, co bych si se sebou počala - nějaká cesta by se otevřela vždycky - ale spíš jsem přemýšlela, o co bych přišla a co by mi scházelo ... Dospěla jsem k názoru, že nic. Vyčerpávající a otravná praktika, stresující cvika, nudné přednášky, lavice a židle z nejtvrdšího možného dřeva, zbytečné domácí úkoly, ignorování počítačových technologií a lpění na osobním kontaktu, učení se periodické tabulky nazpaměť, nechávat se pochcat potkany, stížnosti, že škola nemá peníze, a zběsilé nákupy mikroskopů za miliony, které nikdo nevyužívá, protože se všichni bojí, že je rozbijou. Ne, nic z toho by mi nechybělo, ale až teď, když jsem se v říjnu vrátila do školy, mi došlo, že jsou věci, drobnosti, po kterých by se mi asi vážně přeci jen stýskalo.
Tak třeba nápis "Toto není výlevka" nad každým umyvadlem. Klub jménem "Chladič" v podzemí u mrazáků. Nebo staří nabubřelí profesoři dávající okatě najevo, jak je otravuje nás učit, vyprávějící historky, s kolika nositeli Nobelovy ceny měli tu čest večeřet (nebo spíš kolik nositelů Nobelovy ceny mělo tu čest večeřet s nimi). A to tónem dávajícím najevo, že je s každou přednáškou ochuzujeme o podobný zážitek. Dobrá, to nezní jako věc, po které by se normálním lidem stýskalo, ale faktem je, že mi to k té škole neodmyslitelně patří. Stejně jako trička s upraveným logem Supermana, tak aby tam místo S bylo Š, a nápisem "Škrkavky". Nebo hlášky typu "Ideální chemik by měl mít čtyři ruce. No ony by stačily tři, ale to by nebylo symetrické." Stýskalo by se mi po uctívání našich školních model Arabidopsis thaliana a Drosophila melanogaster ...


Moje cédéčková sbírka: Fairy - Vinterverv

26. října 2016 v 14:00 | Baryn |  Metal
*omlouvám se za neaktivitu - hlavně co se komentování týče - mám toho nějak víc, než jsem čekala, ale pokusím se vše dohnat o víkendu ... opravdu se omlouvám*

Můj původní nadpis byl
FAIRY! Neohrožená melancholická víla smrti nesoucí na svých temných křídlech poselství konce světa ...
Který mi přijde výstižnější a ve všech ohledech vhodnější ... sám o sobě nejlépe popíše atmosféru poměrně zajímavé hudby, o které hodlám dnes psát. A přesto nakonec zvítězil můj trapný smysl pro řád a pořádek, a tak pokračuji jen ve "své sbírce cédéček".
Nicméně Fairy jsou uskupení, o kterém bych plná dojmů napsala i bez cédéčka. Relativně nedávno jsem měla tu příležitost je vidět naživo v jednom zaprděném pražském klubu EXIT-US, o jehož existenci jsem neměla ponětí, dokud mě tam nepozvala kámoška s tím, že má koncert. Ne, ona není z Fairy, je z Phoenix in Fire, což je taky úžasná skupina s potenciálem, ale zatím bohužel žádné album nevydala a zas tak moc naposlouchané je nemám ... no, do Péčka času dost. *mrk mrk*
Fairy je výstižný název. Víla ... Neznám jejich první album, takže hodnotím podle tohoto novějšího, Vintervervu, a můj dojem je zatím takový, že skupina sází víc na tu melodickou část než na rockovou. Jsou asi tím nejměkčním a nejjemnějším, co zatím ve své sbírce mám (i když Lovelorn od Leave's Eyes je do určité míry konkurencí).

Vím, že fotka je tragická, ale lepší nemám ... v tom klubíku to poměrně jelo, i když nás tam pařilo tak dvacet ... Je to vlastně vtipné, neboť tam ten večer vystupovaly čtyři skupiny, a já jsem si docela jistá, že si dělaly fanoušky navzájem. Takže já a přítel a ještě nějaká asi tří-čtyřčlenná banda, kterou tam přitáhly holky z Phoenix, jsme tam byli jediní neskupinovci. Na druhou stranu to mělo své neobyčejné kouzlo, neboť pařit na Phoenix právě vedle lidí z Fairy, to bylo k nezaplacení. Asi jako když jsme na Cruadalach blbli s Arch of Hell, ale to je jiný příběh ...


5.10. 2016 Exit-us, Praha


Kam dál